Hraničářský pluk 18

Při zajištění hranic nastala v souvislosti s výstavbou opevnění nová situace. Zatímco pro obsazení jednoduššího lehkého opevnění postačily běžné pěší útvary, složitěji vybavené těžké opevnění vyžadovalo speciálně vycvičené jednotky.

Již od počátku výstavby těžkého opevnění v roce 1935 bylo nutno staveniště objektů střežit. K tomu sloužily strážní prapory, jejichž vznik byl určován započetím výstavby opevnění v jednotlivých úsecích. Budované opevnění na Náchodsku střežila strážní rota zřízená v Náchodě 26.června 1937, začleněná do strážního praporu V postaveného již 10. srpna 1937. Některé z těchto praporů byly postupně sloučeny s nově vznikajícími elitními jednotkami určenými výhradně k obsazování opevnění - hraničářskými pluky (HP). Návrh na jejich zřízení byl schválen 20. května 1937. Oproti běžným pěším plukům se lišily především počtem příslušníků jednotlivým praporů a rot, které se přizpůsobovaly potřebám opevnění, vojáci byli národnostně prověřováni a měli dostat speciální výcvik. Prvním hraničářským plukem u nás byl HP 4, zřízený 15. srpna 1937 v Hlučíně.

Novoměstský 18. HP byl vytvořen na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 15076 Taj. hl. št. ŘOP a jeho úkolem bylo bránit 64 postavených těžkých objektů náchodského úseku. Dnem zřízení pluku, to jest k 1. srpnu 1938, bylo postaveno velitelství v Novém Městě nad Metují, náhradní rota v Josefově a pluku byl podřízen strážní prapor V v Náchodě, strážní prapor XI v Bystrém (kromě jeho páté roty ve Zdobnici) a rota velkých kulometů proti letadlům (VKPL) zřízená v roce 1938 u pěšího pluku 48. Velitelem pluku se stal plk. pěch. Mikuláš Janovský a dále bylo k pluku přiděleno 29 důstojníků a rotmistrů od různých jednotek. Výstavba pluku pokračovala v září 1938. Podle výnosu MNO čj15076 Taj. hl. št. ŘOP byly dnem 15. září 1938 zřízeny II.prapor v Novém Hrádku se 4. , 5. a 6. hraničářskou rotou a III. prapor v Náchodě se 7. , 8. a 9. hraničářskou rotou, oba prapory obsahovaly dále pomocnou, ženijní a telegrafní četu. Velitelem II. praporu, který měl obsazovat 21 objektů těžkého opevnění N-S 53 až N-S 71 byl jmenován pplk. pěch. Antonín Šabata, velitelem sousedního III. praporu obsazujícího objekty N-S 78 až N-S 93b se stal pplk. pěch. Josef Tureček od HP 19. Vlivem politických událostí již nedošlo k dokončení výstavby pluku. Nebyly tak vytvořeny I. prapor, který měl sídlit v Kvasnici a měl být postaven ze zmíněného strážního praporu XI v Bystrém (obsazoval by objekty N-S 23-47 a MD-S 1 a 2) a dva "zvláštní útvary" (V. a VI. prapor) obsazující tvrze Skutina a Dobrošov.

Významným dnem pluku se stal 1. srpen 1938, kdy jeho velení převzal po plk. Janovském plk. gšt. Josef Malý.  Východní Čechy patřily do XII. hraničního pásma, které odpovídalo za obranu severní hranice Čech  od Hřenska po Boudu na Králicku. Velitelství XII. pásma podléhaly za mobilizace tři hraniční oblasti (HO) - č.33, 34 a 35. Nás bude zajímat především část 34. hraniční oblasti. Úsek HO 34 sahal od Harrachova k Borové u Náchoda. Hlavní obranné postavení této HO se dělilo na čtyři plukovní úseky: Bedřichov, Trutnov, Rtyně a důležitý úsek Vysokov (u Náchoda), který přehrazoval údolí Metuje s tzv. Náchodskou brankou. Tento úsek včetně lehkých opevnění bránil pěší pluk 48 "Jugoslávie", těžké opevnění obsazoval 18. hraničářský pluk. Sousední hraniční oblast 35 navazovala na HO 34 u Borové a končila v masivu Bouda nad Těchonínem u Jablonného nad Orlicí. Úsek Sedloňov bránily tři prapory 4. pěšího pluku společně s XI. strážním praporem, který obsazoval prostor rozestavěné tvrze Skutina.

Po Hitlerově norimberském projevu 12. září 1938 vypuklo v pohraničí povstání sudetských Němců. Nacistické Německo se již otevřeně připravovalo na válku proti ČSR. Armáda ihned reagovala uvedením do pohotovosti všech mobilizačních orgánů a některých motorizovaných jednotek, svá postavení zaujaly oddíly Stráže obrany státu (SOS) a 14. září byla vyvolána pohotovost těžkého a zajištění lehkého opevnění. Na těžké opevnění se postupně přesunovaly i nově budované nižší jednotky 18. HP. Přímo na objektech opevnění probíhal výcvik obsluhy zbraní, vojáci se podíleli i na probíhajícím montování zbraní a navážení zásob munice. Stále bylo nutno řešit problémy technického rázu (např. s uchycením lafet, chybějícími součástmi vybavení) i nedostatku nových zbraní určených pro opevnění – např. celý pluk dostal přiděleno pouze 15 kusů nových granátů vz. 38. Nepolevovala ani výstavba opevnění, na dobrošovské tvrzi se pracovalo dnem i nocí. První velké vzrušení prožili vojáci i civilní obyvatelstvo 21. září, když Hodžova vláda přijala anglo-francouzské návrhy na odstoupení území. Nejtíže situaci pociťovali českoslovenští vojáci a státní zaměstnanci na Broumovsku, kde 22. září vypuklo otevřené henleinovské povstání. Jako posila tam odjela 23. září celá 9. rota poručíka Adolfa Pondělíčka. Tentýž den ve 14 hodin velitel 48. pěšího pluku vyhlásil heslo ORLÍK, tj. zajištění ostrahy hranic, po kterém byly doplněny počty bojových jednotek v prvním sledu téměř na válečné počty. To však již vrcholila krize československo -německých vztahů, Hitlerovy požadavky se stále stupňovaly, takže ani Anglie a Francie se již nestavěly proti všeobecné mobilizaci armády, která byla vyhlášena rozhlasem 23. září ve 22:30 h. Za první mobilizační den byla určena neděle 25. září. Vrchním velitelem armády byl jmenován muž, který měl největší zásluhu na výstavbě armády – gen. Ludvík Krejčí. Mobilizace probíhala neobyčejně hladce a s fantastickým nasazením, takže se dařilo zkracovat nástupní termíny. V praxi tak bylo z větší části uskutečněno válečné složení čs. armády platné od počátku roku 1938 podle pozměněné varianty XIII nástupového plánu VII. Hlavní velitelství se ve dnech 23. až 26. září přesunulo do prostoru Vyškova. Velitelem hraničního pásma XII pod krycím názvem Otakar se stanovištěm v Hradci Králové byl k 30. září div. gen. Bedřich Ruml, velitelem 34. HO (Bořivoj) se stal brig. gen. Antonín Pavlík (stanoviště v Josefově) a v čele 35. HO (Vítězslav) stanul brig. gen. Karel Kutlvašr (se stanovištěm ve Vamberku).

18. hraničářský pluk byl stále ve stadiu budování, takže místo plánovaného válečného počtu 1 004 poddůstojníků a 3 029 vojínů dosáhl za mobilizace, včetně strážního praporu XI, pouze stavu 61 důstojníků, 18 rotmistrů, 20 délesloužících a 1 813 mužů. Usilovně se pracovalo na překážkách, vojáci společně s pracovními prapory káceli palebné průseky, byla budována palebná postavení pro kulomety a děla, zesilovalo se stávající opevnění. Především I. prapor 48. p. p. bedlivě sledoval situaci za hranicemi, odkud se ještě 25. září odpoledne ozýval hluk. Již následujícího dne však bylo zjištěno, že německé vojsko v pohraničních obcích není a byla také zeslabena hlídková činnost Němců. V době největšího očekávání útoku – 30. září v 15 h. – přijel na velitelství I. praporu velitel 34. HO gen. Pavlík s velitelem pluku plk. Malým, aby se osobně přesvědčili o obranných opatřeních. Bohužel, všechny tyto přípravy se ukázaly zbytečnými po přijetí mnichovské dohody čs. vládou 30. září ve 12 hodin. Vojáci se o ní dozvěděli až z rozhlasového projevu generála Syrového v 17 hodin... Napjaté očekávání vystřídala u mnohých vojáků beznaděj, nálada poklesla, i když již 1. října "jeví se již usmíření s tím, co nás potkalo". Zároveň začalo stahování jednotek z Broumovska. Opevnění, které zůstalo po odstoupení pohraničí na československém území, bylo prozatím obsazeno, služba na lehkých objektech byla upravena tak, že 1. sled měl posádku 1:3, vybrané objekty 2. sledu pak hlídky 1:1.Tato situace trvala do 28. října 1938, kdy velitelství 13. divize nařizuje odstranit z lehkých objektů zařízení a zlikvidovat překážky. Odsun materiálu z hranic se protáhl až do začátku listopadu 1938, kdy byla definitivně dokončena demobilizace pluku. Teprve 15. prosince odjíždějí jednotky do nových mírových posádek – I. prapor do Nového Města nad Metují a II. prapor do Dobrušky.

Ještě horší osud čekal hraničářské pluky, které po 30. říjnu musely většinou opustit opevnění, podařilo se jim však s nadlidským úsilím zachránit výzbroj a vybavení objektů. I když většina 18. HP zůstala na svých místech (ustoupit z obsazeného území musel pouze strážní prapor XI a 4./18 rota 18. HP), sdílel pluk osud ostatních. Vzhledem k tomu, že pevnostní jednotky ztratily své opodstatnění, byly výnosem MNO čj. 17 708 Taj. I./1.odděl. 1938 z 26. října 1938 rozpuštěny, přičemž většina útvarů byla zrušena k 30. listopadu 1938.

A co říci na závěr? Čs. armáda patřila bezesporu koncem 30. let k nejlepším v Evropě a byla by jistě pro německou armádu důstojným soupeřem, i když by v mezinárodní izolaci její vyhlídky na případné vítězství byly minimální. I z výše nastíněných faktů však můžeme předpokládat, že by obránci česko - kladského pomezí svůj úkol splnili.

 

Pramen: Kolektiv autorů: Československé opevnění z let 1935 – 38 na Náchodsku, KVH Náchod 2000

Článek byl převzat ze stránek KVH Náchod

 

Autor článku: neuveden

Vytvořeno dne 26.10.2012 22:46:00   |   Aktualizováno dne 26.10.2012 22:46:00

Vytisknout článek   |   Poslat odkaz na tento článek   |   Poslední přidané články   |   Mapa webu   |   Přidat do oblíbených položek

Související odkazy:

Žádné související odkazy nebyly nalezeny