Jsou první jednotky stavěné pro zajištění objektů stálého opevnění. Jejich úkolem bylo zajištění hotových i nehotových objektů těžkého opevnění před překvapením a násilným obsazením. Měli zabezpečit základní prvky obrany (jednotlivých objektů a stavenišť) a zajištění palebné přehrady. Při neumožnění těchto úkolů měli se stáhnout do linie lehkého opevnění vz.37 (pokud v daném úseku bylo vybudováno) a plnit stejné úkoly na ně kladené. Tyto jednotky nebyli schopné zajištění dlouhodobější obrany a proto museli být posilovány dalšími složkami Zajištění hranic (ZH). V míru jednotky podřízeny jednotkám ženijním skupinovým velitelstvím (ŽSV). V případě vyhlášení zesílených opatření měli podléhat velitelům jednotlivých úseků. Po dokončení výstavby jednotlivých úseků opevnění, měly strážní prapory tvořit základ nově budovaných hraničářských praporů jenž spadali pod velitelství hraničářských pluků.

Organizační složení strážního praporu v září 1938 bylo téměř všude identické. Prapor se skládat z velitelství, tři pěší roty a jedna rota kulometná. Vyskytovali se ale výjimky kdy pěších rot mohlo být i méně. V následující tabulce jsou uvedeny předepsané počty klasického strážního praporu.

Celkové předepsané počty strážních praporů.
(ve sloupci Celkem jsou uváděny počty pro tři pěší roty a jednu rotu kulometnou)

Tabulka byla sestavena dle originál tabulky uvedené v příloze č.1 k čj.26041/Taj.hl.št.ŘOP 1938 (uloženo VÚA, fond strážní prapory)

Přehled strážních praporů plánovaných či postavených do 30.září 1938

K 1. říjnu 1938 mělo být postaveno dalších šest strážních praporů (XXV, XXVI, XXVII, XXXI, XXXII a XXXIII).