Pancéřové prvky tvořily neodmyslitelnou a velice důležitou součást těžkého opevnění československého pevnostního systému. Měly plnit celou řadu úkolů, především však měly sloužit k pozorování a vedení paleb. Bylo používáno několik typů zvonů, kopulí a věží, z nichž některé nebyly vůbec vyráběny, protože zůstaly ve stadiu prototypových zkoušek.
Původní úvahy o způsobu vyzbrojení objektů stálého opevnění předpokládaly použití velkého množství zbraní a pancířů nejrůznějších typů. Postupem času, především ale v období let 1936-37, si odpovědní důstojníci uvědomovali, že v zájmu urychlení vývoje, ušetření finančních prostředků a zjednodušení logistických problémů bude vhodné do výzbroje zavést pouze několik typů pancířů a zbraní.