Dělostřelecká tvrz Dobrošov byla vyprojektována na náhorní plošině nad stejnojmennou obcí, asi 2 km jihovýchodně od Náchoda. Tuto středně velkou tvrz mělo po dokončení obsadit 571 mužů ze šestého praporu hraničářského pluku 18. Pro boj na povrchu tvrze měla být osádka posílena o další jeden a půl roty pěchoty. Tvrz tvořilo sedm v podzemí vzájemně propojených objektů. Umístění tvrze bylo poněkud nezvyklé, neboť byla asi o 300 m posunuta za hlavní obrannou linii tvořenou samostatnými pěchotními sruby. Důvodem pro toto řešení byla povaha terénu v okolí a skutečnost, že umístění objektů na návrší nad Dobrošovem bylo klíčové pro vedení dělostřeleckých paleb do údolí Metuje. Další neobvyklostí bylo situování bojových objektů do těsné blízkosti obydlené obce.

Do sestavy tvrze Dobrošov patřily dva pěchotní sruby, které jsou od sebe vzdáleny plných 400 m, což je v případě tvrzových pěchotních srubů mimořádné. Čtyřzvonový oboustranný objekt N-S 72 byl projektanty umístěn na nejvyšší terénní bod v okolí, na kótu 619. Důvodem pro volbu tohoto místa byly dobré podmínky umožňující výhodné pozorování z dělostřeleckého zvonu, který měl být osazen do stropu objektu a měl být hlavní pozorovatelnou pro minometný objekt N-S 77. Tento srub bývá často označován jako „velitelský“, což je zcela nesprávné tvrzení, neboť velitelství tvrze se mělo nacházet v kasárnách v podzemí a nikoliv v povrchovém objektu.

Druhý pěchotní srub N-S 73 byl naopak umístěn na nejnižším místě 594 m n. m. (níže byl položen jen vchodový srub) nad osadou Polsko asi 600 m severně od Dobrošova. I když to u tvrzových srubů nebývalo obvyklé, byl objekt výškově rozdělen na dvě části. Pravá strana byla o 85 cm výše než levá, čímž bylo docíleno výhodnějšího vedení paleb ze střílen pod betonem. Z pozorovacího zvonu, ze kterého by byl dobrý výhled do údolí řeky Metuje, měla být řízena palba dělostřelectva, především baterie v objektu N-S 75. V zářijové mobilizaci byl již pěchotní srub N-S 73 obsazen osádkou, i když se jednalo pouze o část plánovaného počtu mužů (25 vojáků) ze 7. roty hraničářského pluku 18. Objekt byl však k obraně připraven jen improvizovaně, neboť postrádal všechny pancéřové zvony i kopuli, ve střílnách pod betonem byly umístěny jen kulomety, 4cm kanóny chyběly. Také uvnitř objektu scházelo téměř veškeré vnitřní zařízení a vojáci zde byli ubytováni jen v provizorních podmínkách.

Výzbroj měly mít oba pěchotní sruby naprosto identickou – dva 4cm protitankové kanóny, 6 těžkých kulometů a 4 lehké kulomety, z nichž dva měly být v pancéřových zvonech. V obou případech ústil do pravého ochranného příkopu nouzový výlez uzavíratelný plynotěsnými silnostěnnými dveřmi a mříží.

Objekt N-S 74 určený pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věž měl být postaven na kótě 604 vzdálené 200 m severozápadně od Dobrošova. Toto místo bylo výhodné především proto, že odtud byl dobrý výstřel do údolí Metuje („náchodská Branka“) a také na hřeben mezi Babím, Pavlišovem a Slavíkovem. Kromě toho odtud mohly být vedeny palby i do prostoru Gellenau – Kudowa (dnes Jeleniów a Kudowa Zdrój), kde se dalo předpokládat formování nepřátelských jednotek před útokem proti pevnostní linii. Jako jediný objekt z celé tvrze neměl být objekt s dělostřeleckou věží vybaven žádným pancéřovým zvonem ani kopulí. Jeho případná obrana by byla svěřena střelcům za lehkými kulomety ve zvonech objektů N-S 76 a 77. Vzhledem k výrobním možnostem Škodovky se osazení věže RO dalo předpokládat až v roce 1940. Pro objekt byl vyhlouben výkop, šachta pro výtah byla vybetonována, ale bez schodiště. Dnes je toto místo zarostlé náletovým porostem, avšak i přesto zde jsou dobře rozpoznatelné zbytky bývalého staveniště.

Oba dělostřelecké sruby N-S 75 a 76 měly být před nepřítelem skryty za horizontem a v nich umístěné houfnicové baterie měly střílet nepřímou palbou. V objektu N-S 75 mělo více než 5 000 m³ betonu ukrývat třídělovou baterii 10cm houfnic vz. 38, které měly působit do směru: údolí Metuje – Pavlišov – Zbečník – tvrz Jírová hora. V tomto směru se nacházely dvě důležité komunikace (Hronov – Náchod a Hronov – Červený Kostelec) a také železniční trať z Meziměstí do Týniště nad Orlicí.

Druhý dělostřelecký srub N-S 76 byl přesnou, avšak zrcadlově převrácenou, kopií objektu N-S 75. Tím bylo docíleno výstřelu na opačnou stranu linie, tedy do směru Borová – Rzy – Skutina. Nejvýznamější komunikací v tomto prostoru byla silnice vedoucí z Reinerz (dnes Duszniky Zdrój) přes Olešnici v Orlických horách do Dobrušky (Nového Města nad Metují). Ještě v první polovině roku 1937 se počítalo s tím, že v objektu budou umístěny tři 8cm kanóny, ale ne příliš uspokojivý vývoj této zbraně v plzeňské Škodovce byl v roce 1938 zastaven a všechny 8cm kanóny měly být nahrazeny 10cm houfnicemi vz. 38.

Šestým objektem v sestavě tvrze Dobrošov byl objekt pro pancéřovou kopuli s dvojicí 9cm minometů vz. 38. Koncem léta 1938 bylo rozhodnuto, že 9cm minomety budou nahrazeny výkonnějším typem ráže 12cm. Pro stavbu objektu N-S 77 bylo vybráno dobře skryté místo v sedle mezi kótami 619 a 604 nedaleko dobrošovské kapličky.

Posledním objektem tvrze byl vchodový objekt N-S 77a, který projektanti umístili do svahu pod silnici Náchod – Nový Hrádek. Na tomto místě byl dokonale ukryt, jak před pozorováním, tak i před případným přímým ostřelováním nepřátelským dělostřelectvem. I když se nejednalo o bojový objekt, byl vchodový srub vyzbrojen dvěma 4cm protitankovými kanony. Tyto zbraně mohly postřelovat část hlavní přístupové komunikace z Pekla (Nového Města nad Metují) a také část silnice mezi Dobrošovem a Jizbicí.

Objekty patřící do sestavy dělostřelecké tvrze Dobrošov

Objekt	Název	Typ	Betonáž	Osádka	Šachta
N-S 72	Můstek	TSO	25. až 31.7.1938	42 mužů	39 m
N-S 73	Jeřáb	TSO	24.6. až 2.7.1938	42 mužů	20 m
N-S 74	Maliňák	TDV	jaro 1939	53 mužů	36 m
N-S 75	Zelený	TDK	3. až 28.9.1938	86 mužů	31 m
N-S 76	Amerika	TDK	podzim 1938	86 mužů	24 m
N-S 77	Kaplička	TMV	léto 1939	43 mužů	23 m
N-S 77a	Portál	VO	jaro 1939	28 mužů	svážnice

Všechny objekty byly vyprojektovány v nejvyšším stupni odolnosti – IV.
Počet členů osádky u objektů N-S 72 a 73 odhadnut !

Vzhledem ke skutečnosti, že pěchotní sruby tvrze nebyly postaveny přímo v linii TO, ale byly posunuty více do vnitrozemí, jejich palba zcela nenavazovala na palebnou přehradu samostatných objektů v okolí tvrze. Nejsilněji měl být postřelován prostor mezi pěchotními sruby N-S 72 a 73, kam by částečně zasahovala i palba hlavních zbraní křídelních objektů N-S 71 a 78 (palebná přehrada z křídelních srubů byla soustředěna především před vlastní tvrz). Střelbou z 4cm kanónů měla být chráněna také drátěná překážka táhnoucí se od N-S 72 směrem k silnici (nad vchodový srub) a úžlabina pod objekty N-S 73 a 80 na opačné straně tvrze. Jednotlivé sruby se v případě napadení nepřítelem měly bránit především kulometnou palbou z vlastních či sousedních zvonů.

Celé čelo tvrze mělo být chráněno souvislou protitankovou překážkou typu A (ocelové jehly a rozsocháče) navazující na intervalovou překážku směrem k objektům N-S 71 (vpravo) a N-S 80 (vlevo). Zbývající objekty tvrze měly být obklopeny šestiřadou protipěchotní překážkou, pouze silnici nad vchodovým srubem měla přehrazovat protitanková překážka. S protitankovým příkopem se počítalo jen vlevo od N-S 72 v délce 100 metrů. Předsunuté izolované objekty N-S 78 a 79 měly mít samostatnou protitankovou překážku.

Podzemí tvrze bylo vyprojektováno podle všeobecně platných zásad – galerie (chodby) byly navrženy tak, aby spojovaly všech sedm objektů co nejkratší vzdáleností. V podzemí tvrze se měly v prvé řadě nacházet muniční skladiště a ubikace osádky. Hlavní muniční sklad (M1) byl situován nedaleko vchodového objektu a byl tvořen celkem šesti sály zaústěnými do překladiště munice. Ve skladech M1 měla být uložena dělostřelecká i pěchotní munice (10cm a 4 cm granáty, 12cm miny a kulometné střelivo) pro šest bojových objektů tvrze (N-S 72 až 77). Kromě toho měl každý objekt disponující dělostřeleckou výzbrojí (N-S 74, 75, 76 a 77) v podzemní i manipulační muniční skladiště (M2) tvořené jedním nebo dvěma sály.

Větší část osádky měla být ubytována v podzemních kasárnách umístěných přibližně uprostřed podzemí tvrze. První z pěti sálů byl určen pro kuchyň, skladiště, ošetřovnu a sociální zařízení, tři další sloužily pro ubytování mužstva a poddůstojníků, v posledním mělo být velitelství tvrze, ubikace vyšších důstojníků a telefonní ústředna.

Důležitými prostorami v podzemí tvrze byly sály s technickým vybavením. Nedaleko svážnice za objektem N-S 77a se počítalo s hlavní filtrovnou tvrze. Zde měl být vzduch nasávaný ve vchodovém objektu zbaven všech nežádoucích chemických látek a do podzemí tvrze by byl vháněn pouze nezávadný vzduch. Hned za filtrovnou se nacházely dva sály podzemní elektrárny. V prvním měly být osazeny čtyři 130 kW agregáty určené k výrobě elektrické energie pro potřeby celé tvrze v případě přerušení dodávky z vnějšího zdroje. Druhý sál měl sloužit jako skladiště pohonných hmot (nafta), mazadel (olej) a vody určené k chlazení dieselových motorů. Kromě výše popsaných prostor se v podzemí měla nacházet celá řada dalších místností, jakými byly například kabelové komory, strojovny výtahů, měnírna elektrického proudu, překladiště munice, výhybny a další.

Bojové objekty byly s podzemím spojeny schodištěm, počítalo se s osazením výtahů pro dopravu munice. Pouze překladiště vchodového srubu mělo být s hlavní podzemní chodbou spojeno klesající chodbou (svážnicí) a šikmým výtahem.

Aby se vyřešil problém s prameny podzemních vod, byly všechny chodby vyraženy v mírném spádu směrem k tzv. odvodňovacím štolám. První odvodňovací štola se nacházela hned pod svážnicí a byla do ní odváděna voda z téměř celého podzemí. Do druhé odvodňovací štoly byla svedena kanalizace z více jak 400 metrů dlouhé chodby pod objekt N-S 73. Použití dvou odvodňovacích štol nebylo typickým řešením a bylo realizováno jen ve dvou případech (kromě Dobrošova také na tvrzi Bouda).

K vyhlášení soutěže o získání zakázky na stavbu tvrze Dobrošov došlo dne 7. června 1937. Do konkurzu se přihlásilo celkem osm firem (Kapsa a Müller, Skorkovský, Lanna, Záruba-Pfeffermann, Kruliš, Pažout, Velfík, Schwarz). Vítězem se stala firma Dr. Ing. Kapsy a Müllera z Prahy, která od léta 1936 budovala také tvrz Adam v Orlických horách. Stavba Dobrošova jí byla zadána výnosem MNO ze dne 29. července 1937. Firma se tak zavázala, že do 24 měsíců vybuduje šest povrchových objektů včetně celého podzemí a to vše za částku 33,557.057,80 Kč (celkový rozpočet byl propočítán na 95,156.646,- Kč). K zadání stavby minometného objektu N-S 77 by došlo dodatečně. Práce byly zahájeny 13. září 1937. Firmě Kapsa a Müller byly zadány i některé další práce, které nebyly zahrnuty do rozpočtu na stavbu – jednalo se o stavbu tří kabelových komor, protitankového příkopu u objektu N-S 72 a terénních úprav na povrchu tvrze. Protitankové a protipěchotní překážky okolo tvrzových objektů měla vybudovat firma Ing. Rudof Frič z Bratislavy.

Stavební práce na tvrzi byly zastaveny 30. září 1938, tedy bezprostředně po přijetí tzv. Mnichovského diktátu. K tomuto dni se dělníkům podařilo vyrazit veškeré galerie, všechny sály však nebyly rozšířeny do plného profilu. Horší to bylo s betonáží. Bylo vybetonováno přibližně 50% všech galerií (chodeb) a asi 35% sálů. Práce nejvíce pokročily v podzemí objektů N-S 74 a 75, intenzivně se pracovalo také v prostoru kasáren, pod objektem N-S 76 a na spojovacích chodbách. Naopak nejmenšího stupně dokončení bylo dosaženo v prostorách pod objektem N-S 77 a v prostoru hlavních muničních skladů M1, kde byly provedeny pouze částečné výlomy.

Ze sedmi vyprojektovaných objektů byly vybetonovány jen tři, přičemž betonáž posledního z nich, dělostřeleckého srubu N-S 75, byla dokončena až za všeobecné mobilizace za pomoci vojáků II. praporu hraničářského pluku 18. Výkopové práce byly provedeny na staveništích N-S 74 a 76 (zde také základová skořápka), v prostoru budoucího objektu N-S 77 byla pouze vyhloubena šachta do podzemí. Práce na překážkách se nepodařilo zahájit.

První pancéřové prvky měly být na tvrz dodány v průběhu podzimu 1938, další pak měly průběžně následovat v roce 1939. Celkem bylo 10 kusů (z toho 2 kopule) objednáno v rámci druhé série ve Vítkovických železárnách a 5 kusů v plzeňské Škodovce také ve druhé sérii. Jako zajímavost lze uvést, že dělostřelecký pozorovací zvon pro objekt N-S 72 měl být na Dobrošov dopraven z tvrze Bouda, kde díky chybě vzniklé při zaměření pozorovacích průzorů nevyhovoval pro použití v tamním objektu K-S 23. Čtyři malé ventilační zvony pro objekty N-S 74 a 77 měly dodat Vítkovické železárny, Škoda Plzeň měla vyrobit dělostřeleckou věž RO a také minometnou kopuli.

Přestože větší část tohoto příspěvku je zaměřena na popis těžkého opevnění, opomenuty by neměly zůstat ani objekty lehké, které již byly na povrchu tvrze dokončeny, vyzbrojeny a obsazeny osádkami. Průběh prvního sledu LO byl v prostoru tvrze přerušen, řopíky zde byly v podstatě nahrazeny šesti staršími pevnůstkami vz. 36, které byly rozmístěny poblíž kót 609 a 619. Čelními, popřípadě kosými palbami byly schopny zajistit obranu celé náhorní plošiny. Souvislou palebnou přehradu zajišťovaly až řopíky druhého sledu situované za tvrzové sruby. Pět řopíků jihovýchodně od tvrze zesilovalo obranu silnice Náchod – Nový Hrádek. Linie lehkého opevnění od Dobrošova směrem do údolí Metuje pokračovala ve dvou souvislých sledech.

Starší kulometné objekty (LO vz.36) byly postaveny v druhé polovině roku 1936 zaměstnanci stavební firmy Václava Kareše z Náchoda. Stavba řopíků (LO vz. 37) byla zadána taktéž firmě Václava Kareše. Všechny objekty spadaly do stavebního podúseku E-1 Náchod-jih, jehož stavba byla zadána v červnu 1937. Pevnůstky prvního sledu byly vybetonovány mezi srpnem a říjnem 1937, ve druhém sledu se betonovalo až v květnu a červnu následujícího roku. Zastoupeny byly, mimo modifikace C, všechny základní typy LO vz. 37. Obsazování řopíků zajišťovali příslušníci I. praporu pěšího pluku 48 z Nového Města nad Metují. Všechny lehké objekty v okolí tvrze Dobrošov byly za okupace odstřeleny a dnes z nich lze nalézt pouze zarostlé železobetonové rozvaliny.

Dobrošov zůstal v říjnu 1938 jako jediná dělostřelecká tvrz na československém území (na území II. republiky zůstaly také některé rozestavěné objekty na Skutině), tzn., že byl Němci obsazen až po 15. březnu 1939. Po mnichovských událostech však byly veškeré stavební práce zastaveny a proběhlo pouze zabezpečení staveniště. Místo svážnice vchodového objektu zde byla vybetonována provizorní šikmá chodba s menším profilem. Na povrchu byla zakončena portálem s mřížovými dveřmi. Pracovní šachty P-I až P-V byly zavezeny stejně jako nedokončené šachty srubů S-74, 76 a 77. Stavební firma odvezla veškeré strojní zařízení a materiál, který byl v jejím majetku.

Za okupace byla tvrz opuštěna, Němci zde ze tří postavených objektů nechali v roce 1939 vytrhnout celkem 9 střílen. Na jaře 1940 natáčeli Němci u objektu N-S 73 část filmového týdeníku, který měl prezentovat dobývání objektů francouzské Maginotovy linie vojáky Wehrmachtu. Okolí objektu sloužilo také jako německá střelnice. Stopy po kulometných střelách jsou zde patrné dodnes. Němci pak až do konce roku 1942 neprojevovali o tvrz zájem. V zimě 1943 si vybrali pěchotní srub N-S 72 jako cíl pro zkušební střelby podkaliberních protibetonových granátů Röchling. Při těchto zkouškách trvajících celý týden byl objekt značně poškozen, především jeho týlová část.

Od konce války byla tvrz opuštěna až do konce 60. let, kdy zde náchodské okresní muzeum začalo budovat památník Odhodlání a zrady. Společně se zpřístupňovanou tvrzí Hanička v Orlických horách se jednalo o první dva pevnostní komplexy, které mohla shlédnout široká veřejnost. Původně byl návštěvníkům zpřístupněn pouze dělostřelecký objekt N-S 75 a malá část podzemí (muniční sklady pod tímto objektem). V dalších letech byla zabezpečena prohlídková trasa v podzemí, takže návštěvníci mohli tvrz opouštět pěchotním srubem N-S 72. Protože byly stěny objektu v důsledku zkoušek z roku 1943 značně poškozeny, byly v roce 1972 zpevněny torketáží. Poslední postavený objekt tvrze, pěchotní srub N-S 73 Jeřáb, byl poprvé zpřístupněn až v roce 1994 u příležitosti rekonstrukce bitvy o opevnění u nedalekého pěchotního srubu Březinka.

 

Výňatek z příspěvku Dělostřelecké tvrze náchodského úseku ve sborníku Čs. opevnění na Náchodsku 1935-38 vydaného Klubem vojenské historie Náchod v roce 2000.