Pro umístění tvrze byla vybrána nepříliš výrazná kóta 736 Skutina vzdálená 1,5 km severozápadně od Sedloňova. Dělostřelecká tvrz Skutina představuje učebnicový příklad tvrze „francouzského“ typu – dva pěchotní sruby jsou vsunuty do linie samostatných objektů, aby palbami svých zbraní chránily ostatní objekty tvrze a zajišťovaly souvislost palebné přehrady. Poblíž kóty se počítalo s umístěním dělostřelecké věže, která by z tohoto místa měla velmi dobrý výstřel do všech směrů. Na svahu odvráceném od nepřítele měly být postaveny zbývající tři sruby – objekt pro kopuli s minometným dvojčetem, za ním pak dělostřelecká kasemata pro tři houfnice a konečně od čela tvrze nejvíce vzdálený vchodový srub skrytý pod kótou Čihadlo. Protože bojové objekty byly od sebe značně vzdáleny, vznikla rozlehlá tvrz, jejíž hlavní galerie měla mít délku 1350 metrů. Počtem objektů lze dělostřeleckou tvrz Skutina počítat mezi středně velké tvrze (podobně jako sousední Dobrošov nebo Haničku v Orlických horách), rozlehlostí podzemí však patří mezi největší. Bojovou osádku mělo tvořit 484 mužů z pátého praporu hraničářského pluku 18 posílených navíc rotou pěchoty.

Čelo tvrze tvořily dva pěchotní sruby vzdálené od sebe 300 metrů. První, N-S 48, stál 500 m severovýchodně od kóty 736 Skutina. Terén svažující se k silnici z Polomu do Sněžného měl postřelovat 4cm kanón a těžké kulometné dvojče ze střelecké místnosti. Tvar terénu ve směru k druhému pěchotnímu srubu si vynutil, aby dvojče těžkých kulometů působící vlevo bylo přesunuto ze střílny pod betonem do pancéřové kopule. V ochranném křídle měl být umístěn pěchotní zvon pro těžký kulomet (což je v případě tvrzového objektu spíše vyjímka), třetím pancéřovým prvkem ve stropě měl být dělostřelecký pozorovací zvon, ve kterém se počítalo s hlavní pozorovatelnou pro dělostřeleckou věž v objektu N-S 50. Za mobilizace byl objekt obsazen prozatímní osádkou postavenou z příslušníků 4. roty hraničářského pluku 18.

Objekt N-S 49 postavený 200 m jižně od osady Lužany je typickým příkladem tvrzového pěchotního srubu. Jde o dvoukřídlý oboustranný objekt, který byl vlevo i vpravo vyzbrojen 4cm protitankovým kanónem a kulometným dvojčetem, ve stropě měl mít osazeny tři pancéřové prvky. V ochranných křídlech by byly dva pěchotní zvony pro lehký kulomet, uprostřed čelní stěny pak dělostřelecký pozorovací zvon, hlavní pozorovatelna pro minometné dvojče v pancéřové kopuli objektu N-S 51.

Protože oba sruby byly zástupci „nového“ typu, stejně jako dobrošovské pěchotní sruby, neměl být vzduch pro filtrovnu v dolním patře objektu nasáván malým ventilačním zvonem ve stropě, ale skrz mříž a zalomený otvor v týlové stěně. Toto místo bylo chráněno granátovým skluzem, k pozorování okolí by sloužil stěnový periskop. Každý z objektů měl také vlastní nouzový výlez z dolního patra do ochranného příkopu.

V místě s nejvyšší nadmořskou výškou (742 m), asi 240 m severovýchodně od trigonometru 736 Skutina, byla vyhloubena šachta pro objekt N-S 50, který měl být vyzbrojen dělostřeleckou věží RO s dvojicí 10cm houfnic. Objekt měl mít výtahovou šachtu hlubokou téměř 60 m, což byla s ohledem na technické parametry výtahu maximální přípustná výška. Věž měla palebně zesilovat pevnostní linii východně i západně od tvrze, mohla by také působit do předpolí (Lewin Klodzki, Duszniky Zdrój) a v případě útoku na tvrz se mohla přímou palbou, společně s minomety z N-S 51, podílet na obraně tvrze. K zabezpečení bezprostřední obrany objektu bylo navrženo použítí dvojice lehkých kulometů v pěchotních zvonech. Do objektů s dělostřeleckými věžemi se zpravidla osazoval jen jeden zvon, použití dvou není obvyklé.

Nejmohutnější objekt tvrze, dělostřelecká kasemata N-S 52, měl skrývat baterii tří 10cm houfnic vz. 38. Palby této dělostřelecké baterie měly přehrazovat předpokládaný nástupový směr Nový Hrádek – Dobruška (Nové Město nad Metují), dále pak palbou pokrýt prostor Česká Čermná – Borová a také krýt od východu dělostřeleckou tvrz na Dobrošově (při využití maximálního dostřelu houfnic by mohla palba částečně pokrýt i údolí Metuje v Bělovsi – k objektu N-S 86). Jako v jednom z prvních dělostřeleckých objektů měly být v N-S 52 osazeny střílny s odměrem 60° místo dosud používaných 45° střílen. Výhodou nového typu houfnicových střílen byl více rozevřený palebný vějíř, díky kterému by bylo možné postřelovat mnohem větší území.

Pancéřovou kopulí s otočným vrchlíkem a dvojicí 12cm minometů měl být vyzbrojen objekt N-S 51, který ještě nebyl v září 1938 projekčně dořešen. Použití minometů na Skutině mělo své opodstatnění – jedině tyto zbraně by mohly účinně postřelovat četné úžlabiny v okolí tvrze (prostor Rzy – Zelinkův Mlýn, okolí Olešnice v O.h. a Sedloňova). Kromě kopule s minomety měl mít objekt ještě jeden zvon pro lehký kulomet.

I když byl vchodový objekt budován ve vzdálenosti 1,4 km od bojové linie, počítalo se, že bude vyzbrojen dvěma 4cm kanóny vz. 36, které mohly postřelovat přístupy k objektu z vnitrozemí, včetně hlavní příjezdové silnice. Umístění objektu bylo zvoleno na výhodném místě pod kótou 714 Čihadlo, kde byl srub skryt před jakýmkoliv pozorováním či ostřelováním ze strany nepřítele.

 

Objekty patřící do sestavy dělostřelecké tvrze Skutina

Objekt	Název	Typ	Betonáž	Osádka	Šachta
N-S 48	U stodol	TSO	13. až 20.7.1938	34 mužů	36 m
N-S 49	Pod lesem	TSO	16. až 24.8.1938	41 mužů	31 m
N-S 50	Na kótě	TDV	jaro 1939	55 mužů	60 m
N-S 51	Na mezi	TMV	léto 1939	43 mužů	54 m
N-S 52	Bažina	TDK	podzim 1938	86 mužů	38 m
N-S 52a	V lese	VO	jaro 1939	28 mužů	galerie

Všechny objekty byly vyprojektovány v nejvyšším stupni odolnosti – IV.

 

Uspořádání podzemních prostor i v tomto případě plně odpovídalo stanoveným předpisům ŘOP. Za vchodovým objektem se počítalo s minovými uzávěry, za kterými po levé straně následovala filtrovna, vpravo pak strojovna se třemi agregáty po 130 kW a přilehlým skladištěm PHM. Za elektrárnou se hlavní galerie měnila v překladiště s pěti různě dlouhými sály hlavního muničního skladiště M1. Opomenuty nezůstaly ani sklady osvětlovacích raket a ručních granátů, laborační místnosti a další nezbytné prostory.

Přibližně uprostřed délky hlavní galerie bylo budováno pět sálů podzemních kasáren. Mezi skladišti M1 a kasárnami byl vyprojektován nouzový výlez z podzemí. K jeho stavbě měla být využita pomocná těžní šachta P-II, přičemž by došlo ke spojení nouzového výlezu s jednou ze dvou kabelových komor (na Doborošově se s podobným výlezem nepočítalo, neboť jeho funkci plnily výlezy z bojových objektů).

Ještě před vstupem do kasáren vpravo odbočuje chodba k muničním skladům M2 pod objektem N-S 52. Stejnými manipulačními skladišti M2 měly disponovat i další dva objekty (N-S 50 a 51), ke každému z nich by z hlavní chodby odbočovala spojovací galerie s kolejí úzkokolejné železnice. K šachtám obou pěchotních srubů měly být vybetonovány spojovací chodby bez kolejí.

Narozdíl od sousedního Dobrošova se na Skutině nepočítalo s odvodňovací štolou. Vzhledem k tomu, že by hlavní podzemní chodba přímo navazovala na překladiště ve vchodovém objektu (nebyla zde svážnice), odpadní potrubí z podzemí mohlo být zaústěno do kanalizačního systému vchodového objektu. Odvodňovací štola by byla v tomto případě zbytečnou investicí.

Protože jsou známy předpokládané dotace munice pro objekty tvrze Skutina, můžeme zde názorně dokumentovat, jak měly být pevnostní zbraně zásobovány střelivem. V celé tvrzi mělo být uloženo 24 006 dělostřeleckých granátů pro pět 10cm houfnic, 6 000 kusů dělostřeleckých min pro dva 12cm minomety, 14 526 kusů granátů pro pět 4cm kanónů, 1 130 000 kusů pěchotních nábojů ráže 7,92 mm pro těžké a lehké kulomety. Kromě toho mělo být do tvrze dodáno také okolo 1 500 ručních granátů pro granátové skluzy a více jak 1 200 kusů osvětlovacích raket. Podle dělostřeleckých odborníků ŘOPu by tato zásoba střeliva vystačila na 12 až 14 dnů bojů, předpokládalo se však, že do tvrze bude střelivo průběžně doplňováno (především v noci). Otázkou zůstává, zda-li by bylo v silách armády zajistit plynulé a bezproblémové zásobování tvrze další municí ze skladišť ve vnitrozemí.

Pěchotní sruby měly být společně s objektem pro dělostřeleckou věž obklopeny společnou protipěchotní obvodovou překážkou. Před hlavními střílnami pěchotních srubů se počítalo s protitankovými příkopy, před objekty měla být vybudována souvislá protitanková překážka, sestávající z ocelových profilů zapuštěných do betonového základu a z ocelových rozsocháčů (typ A). Stejný typ překážky měl být použit i v intervalech směrem k sousedním srubům (N-S 47 a 53) na křídlech. Společnou obvodovou překážku protipěchotního typu měly být také chráněny objekty N-S 51 a 52. Poslední objekt tvrze, vchodový srub N-S 52a, měl mít vlastní protipěchotní obvodovou překážku.

Konkurzního řízení vypsaného MNO se zúčastnilo sedm stavebních firem (Skorkovský, Lanna, Pažout, Velfík, Záruba-Pfeffermann, Hlava a Vojáček). Stavba tvrze byla svěřena renomované firmě Dr. Ing. Karla Skorkovského z Prahy, které byla v březnu následujícího roku svěřena i výstavba s tvrzí sousedícího stavebního podúseku 7./V. Sedloňov (12 samostatných pěchotních srubů). K zadání stavby pěti objektů a podzemí Ministerstvem národní obrany došlo dne 16. listopadu 1937, s pracemi bylo započato již o dva dny později. Lhůta k dokončení celé stavby byla stanovena na 2 roky. Dodatečně měl být ještě zadán objekt pro minometnou kopuli N-S 51, ale k tomu již nedošlo. Rozpočet na stavbu činil 31,843.990,40 Kč, v této sumě nebyla zahrnuta částka 5,160.000,- Kč, kterou bylo nutné vynaložit na nákup cementu a železné armatury. Další milionové částky by si vyžádal nákup pancéřových prvků, zbraní, munice, vnitřního vybavení apod., celkový rozpočet byl vykalkulován na 77,177.571,- Kč. Stejně jako na sousedním Dobrošově, byly i zde veškeré stavební práce zastaveny k 30. září 1938.

Jak již bylo uvedeno, podzemí tvrze Skutina bylo značně rozlehlé. Nemůže být proto divu, že po 10 měsících prací nebyly všechny podzemí prostory vyraženy, natož pak vybetonovány. Hlavní podzemí galerie tvrze byla ražena ze čtyř míst současně (od vchodu a od pracovních šachet P-I, P-II, P-III a P-IV), ale nikdy nedošlo k jejich vzájemnému propojení. Nejdelší úsek byl vyražen od vchodu směrem k pracovní šachtě P-II (téměř 600 m), pak následovalo cca 120 m nedoražené štoly, za kterou pokračoval opět vyražený úsek v délce asi 370 m. Kromě posledních 25 m nebyl poslední úsek hlavní galerie v délce 240 m vyražen. Ražba spojovacích štol od šachet budoucích objektů byla provedena v plném nebo jen částečném profilu pod objekty N-S 48, 50 a 51, pod dalšími dvěma objekty (N-S 49 a 52) již k propojení nedošlo. Práce na ražbě sálů nejvíce pokročily v prostoru hlavních muničních skladů včetně přilehlé strojovny, filtrovny a také v kasárnách. Jediný sál, který byl vyražen v plném profilu, byla strojovna. Prostory pro skladiště PHM, filtrovnu, stejně jako pro první tři muniční sklady M1 byly provedeny pouze v částečném profilu a již se je nepodařilo rozšířit do profilu plného. V částečném profilu byly vyraženy také oba sály pod objektem pro minometnou kopuli. Naopak vůbec nebyly zahájeny práce na ražbě sálů pod objekty N-S 50 a 52, na dvou muničních skladech M1 a také na pátém sále v kasárnách. Vybetonovat se podařilo jen dva přibližně desetimetrové úseky chodby, přiléhající k dokončeným schodišťovým šachtám obou pěchotních srubů, a také strojovnu výtahu s přilehlou chodbou vedle šachty pod N-S 52.

Do zářijové mobilizace byly na povrchu tvrze Skutina vybetonovány pouze dva pěchotní sruby. Práce na zbývajících objektech byly sice zahájeny, ale jednalo se pouze o hloubení šachet a o výkopové práce. I když práce na objektu N-S 50 začaly již na sklonku roku 1937, do konce září 1938 zde byla jen vyhloubená šachta (dnes zatopená). Stejně vypadala situace i u objektu N-S 51. O něco dále postoupily práce na staveništi dělostřeleckého srubu N-S 52, který měl být vybetonován v pořadí jako třetí ještě v roce 1938. Bývalé staveniště lze najít v lesíku, 250 m jižně od trigonometru 736 Skutina. Kromě šachty, kterou se podařilo vybetonovat (hluboká 38 m, dnes zatopena vodou), byl dokončen i výkop pro celý objekt a byl sem svážen materiál potřebný k zahájení betonáže (železné armatury, písek, štěrk, cement atd.). V místě budoucího objektu N-S 52a byly nad sebou vyraženy dvě štoly, po jejichž propojení měl vzniknout prostor pro zapuštění objektu do svahu.

Většinu pancéřových zvonů měly na tvrz dodat Vítkovické železárny z objednávky třetí série – celkem 9 zvonů a jednu kopuli, výroba zbývajících tří zvonů byla zadána ve Škodě Plzeň rovněž v rámci třetí série. Stejná firma by pak vyrobila i dělostřeleckou věž a minometnou kopuli, výroba čtyř ventilačních zvonů (po dvou kusech pro N-S 50 a 51) byla naopak záležitostí Vítkovických železáren. S osazováním zvonů do objektů by se začalo až na jaře nebo v létě roku 1939, dělostřelecká věž RO by byla dodána pravděpodobně v roce 1940-41.

Také na Skutině měla být obrana povrchu tvrze zesílena objekty lehkého opevnění vz. 37. Všechny řopíky byly postaveny firmou bratří Capoušků z Hradce Králové a to jako součást stavebního podúseku D-1b Nový Hrádek, v období mezi zářím 1937 a zářím 1938. Kulometné palby z více jak 20 objektů LO v bezprostřední blízkosti tvrze měly doplňovat a zesilovat palebnou přehradu těžkého opevnění a zároveň měly chránit tvrzové objekty. Zastoupeny byly typy A, B a D. Kromě toho, že se v prostoru tvrze nacházejí dva sledy LO, bylo dalších sedm pevnůstek předsunuto před linii pěchotních srubů N-S 48 a 49 a vytvořilo tak další samostatný sled. Pevnůstky byly obsazeny vojáky Strážního praporu XI.

Protože těmito místy procházela od roku 1939 protektorátní hranice, byly všechny objekty lehkého opevnění stojící na území Protektorátu Böhmen und Mähren odstřeleny, aby nemohly být využity v případě povstání proti německé okupační armádě. Dnes je většina pevnůstek zarostlá náletovými dřevinami nebo se ztratila v lesních houštinách a leží tak stranou pozornosti zájemců o pozůstatky tvrze Skutina. Vyjímkou je rekonstruovaný objekt lehkého opevnění číslo 56 poblíž cesty z Polomu do Sněžného, který byl péčí několika členů KVH Náchod uveden do původní podoby včetně vnitřního vybavení.

 

Výňatek z příspěvku Dělostřelecké tvrze náchodského úseku ve sborníku Čs. opevnění na Náchodsku 1935-38 vydaného Klubem vojenské historie Náchod v roce 2000.