Ventilační zvony byly nejmenšími pancéřovými prvky používanými při výstavbě československého opevnění. Pomocí těchto zvonů byla vyřešena výměna vzduchu v objektech, které byly z větší části zahrnuty zeminou - v převážné většině šlo o tvrzové objekty. Ventilační zvon mohl sloužit buď k nasávání nebo evakuaci vzduchu do (z) objektu. Svým tvarem připomíná zmenšený  běžný pěchotní zvon. V horní části pláště byly pravidelně rozmístěny čtyři větrací otvory, do spodní části zvonu bylo zaústěno potrubí složené ze čtyř do sebe zasunutých trubek. Ventilační zvony se používaly v pěchotních srubech tvrzí, dělostřeleckých pozorovatelnách (tvrzových i samostatných), objektech pro dělostřelecké věže RO a také v některých vchodových objektech.

Podrobně je problematika ventilačních zvonů zpracována v samostatné monografii. Je zde detailně popsáno použití ventilačních zvonů ve všech typech objektů, jejich konstrukce, výroba i osazování. Monografie je  k dispozici zde:

Konstrukce ventilačních zvonů

Ventilační zvon svým tvarem do jisté míry připomíná zmenšeninu pěchotního zvonu. Bylo upuštěno od původně zvažovaného houbovitého tvaru francouzského vzoru a zvon dostal pravidelný válcovitý tvar se zaobleným vrchlíkem. V horní třetině pláště zvonu byly pravidelně po 90° rozmístěny čtyři trychtýřovité otvory umožňující vstup nebo únik vzduchu z ventilačního potrubí.

Ventilační zvony byly odlévány z kvalitní ocelolitiny, tedy z méně kvalitního materiálu, než který byl vyžadován pro odlitky zvonů a kopulí. Uvnitř byly opracovány na míry předepsané příslušným R výkresem.

Do válcovité spodní části ocelolitinového zvonu bylo vsunuto potrubí složené ze čtyř bezešvých či svařovaných, ocelových a do sebe vzájemně zasunutých a svařených trubek. Potrubí bylo zafixováno trojicí šroubů. Potrubí bylo svisle zabetonováno do stropu objektu a bylo zakončeno přírubou nacházející se v některé z vnitřních místností. Pomocí této příruby se potrubí resp. zvon propojily s rozvodem vzduchotechniky ve srubu. Ocelové trubky i vlastní ventilační zvon se do stropu objektu osazovaly ještě před zahájením betonáže.

Ventilační zvony byly vyráběny ve třech typech, které se vzájemně lišily pouze v rozměrech:

• malý typ s vnitřním průměrem 175 mm (podle výkresu R-114)
• střední typ s vnitřním průměrem 275 mm (podle výkresu R-231)
• velký typ s vnitřním průměrem 350 mm (podle výkresu R-309)

U všech tří typů ventilačních zvonů se rozlišovalo provedení „A“ a „B“. Konstrukce zvonů byla v obou případech shodná, rozdíly se týkaly pouze vnitřního potrubí.

Provedení „A“ se používalo u zvonů sloužících jak nasávání, tak i k evakuaci vzduchu.

Oproti tomu provedení „B“ se používalo pouze u zvonů určených k evakuaci zkaženého vzduchu. Zkažený vzduch vypuzoval exhaustor do potrubí, ve kterém byla navíc upevněna menší, poolovená, trubka o vnitřním průměru 80 mm, kterou byl odvětráván nebezpečný metan vznikající při procesu vyhnívání v čističi kalů OMS. Toto řešení se používalo pouze u objektů, které byly zcela zapuštěny do terénu, a tudíž u nich nebylo možné k odvedení metanu využít některou z bočních nebo zadních stěn

Výroba ventilačních zvonů

Výroba ventilačních zvonů byla poptávána a následně objednávána stejným způsobem jako tomu bylo v případě větších pancéřových prvků (zvonů a kopulí), tedy prostřednictvím neveřejných soutěží vypisovaných MNO. Výzvy k podání nabídek byly zasílány osvědčeným firmám, u kterých se dalo předpokládat, že tyto specifické prvky budou schopny vyrobit v dostatečné kvalitě a v termínech, které budou vyhovovat potřebám MNO.

Cena, kterou muselo MNO zaplatit za jeden ventilační zvon středního typu včetně příslušenství, činila přibližně 20?000 Kč, malý typ byl asi o 2?000 až 3?000 Kč levnější, naopak velký typ stál okolo 28?000 Kč.

Výrobou se zabývaly dvě firmy. První firmou bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, kde bylo vyrobeno 9 zvonů, druhou pak Báňská a hutní společnost v Třinci, kde se vyrobilo 23 zvonů. Z vyrobených zvonů se do objektů podařilo osadit celkem 26 kusů (6 ks malého, 19 ks středního a 1 ks velkého typu).

Přehled zachovalých ventilačních zvonů na území ČR

Do konce září 1938 se podařilo osadit celkem 26 ventilačních zvonů všech tří typů. Z toho bylo 22 kusů středního, 3 kusy malého a pouze 1 kus velkého typu. Některé zvony byly za okupace vytrženy Němci.

Do současné doby se na území České republiky zachovalo celkem 13 ventilačních zvonů. Další se zachoval nekompletní, ale jeho chybějící vrchlík byl nahrazen novým odlitkem.

	Objekt MO-S 38 tvrze Smolkov Sací zvon pro filtrovnu v dolním patře objektu. Jde o zvon středního typu v provedení A.
	Objekt MO-S 38 tvrze Smolkov Druhý ventilační zvon v tohoto objektu měl sloužit k odvádění zkaženého vzduchu z objektu. I v tomto případě jde o střední typ, ovšem v provedení B (rozdíl mezi provedením A a B není z těchto pohledů zřejmý).
	Objekt K-S 10 tvrze Hůrka Zvon měl nasávat vzduch pro filtrovnu v dolním patře. Je to zvon středního typu v provedení A. Zajímavé je porovnání "zapuštění" zvonu do stropu ve srovnání s fotografii výše, kde zvon z větší části vyčnívá nad stropní desku.
	Objekt K-S 12 tvrze Hůrka První ze dvojice ventilačních zvonů tohoto objektu měl nasávat čerstvý vzduch do filtrovny v dolním patře. I v tomto případě se jedná o zvon středního typu v provedení A.
	Objekt K-S 12 tvrze Hůrka Druhý zvon měl naopak zajišťovat odtah zkaženého vzduchu mimo objekt. Jedná se o střední typ v provedení B.
	Objekt K-S 41 tvrze Adam Zvon měl nasávat vzduch pro filtrovnu v dolním patře objektu. V tomto případě jde o zvon malého typu (jediný dochovaný exemplář) v provedení A.
	Objekt K-S 42 tvrze Adam Sací zvon objektu pro dělostřeleckou věž byl středního typu v provedení A. Průpal ve vrchlíku zvonu byl způsoben německou kumulativní náloží z války.
	Objekt K-S 42 tvrze Adam Druhý zvon objektu pro dělostřeleckou věž byl určen pro evakuaci zkaženého vzduchu mimo objekt. Jde o střední typ v provedení B.
	Objekt R-S 76 tvrze Hanička Ventilační zvon měl nasávat vzduch pro filtrovnu tohoto objektu. Jde o střední typ v provedení A. Kamuflážní nátěr není původní, ale na zvon byl nanesen při rekonstrukčních pracích na objektu.
	Objekt R-S 77 tvrze Hanička Také tento objekt měl jeden ventilační zvon pro nasávání vzduchu do filtrovny (střední typ v provedení A).
	Objekt R-S 78 tvrze Hanička První zvon osazený v tomto objektu měl nasávat čerstvý vzduch do filtrovny. Jde o střední typ v provedení A. V době úprav tvrze Ministerstvem vnitra v 80. letech byl vrchlík zvonu odříznut a zvon zahrnut. V roce 2012 byla chybějící část zvonu nahrazena zdařilou maketou, která je k nerozeznání od originálu.
	Objekt R-S 78 tvrze Hanička Druhý ventilační zvon měl z objektu odvádět zkažený vzduch. I tento zvon byl středního typu, ale v provedení B. V době úprav tvrze v 80. letech byly všechny čtyři otvory zavařeny a celý zvon byl zahrnut zeminou.
	Objekt R-S 79a tvrze Hanička Jeden ze dvou zvonů osazených ve stropě vchodového objektu. Byl určen pro odvod výfukových plynů z motorů ve strojovně v podzemí tvrze. Jde o jediný osazený kus velkého typu.
	Objekt R-S 80 tvrze Hanička Ventilační zvon měl nasávat vzduch pro filtrovnu tohoto objektu. Jde o střední typ v provedení A. Při stavebních úpravách objektu v 80. letech byl zvon zabetonován a zarhrnut, dnes je opět odhalený.

Další podrobnosti o ventilačních zvonech se můžete dočíst v této monografii.

Ventilační zvony v zahraničí

Ventilační zvony byly používány také v moderních pevnostních systémech Francie a Německa. Můžeme na ně narazit na objektech tvrzí a to jak na severním úseku Maginotovy linie, tak i v Alpách. Staly se vzorem pro konstrukci našich ventilačních zvonů, ty ale později doznaly řady změn a úprav. Ventilační zvony byly používány také na některých německých objektech. Nejvíce jich je možné vidět na objektech linie Oder-Warte-Bogen (OWB) na území Polska.