Německé úpravy lehkých objektů na Trutnovsku

Na sklonku druhé světové války (pravděpodobně od podzimu 1944) byly objekty lehkého opevnění na severovýchodě okupovaného Československa připravovány Němci k obraně. Důvodem byla rychle se přibližující vojska Rudé armády postupující z východu do středu Evropy. Protože objekty v té době postrádaly veškeré vnitřní vybavení, jednalo se jen o improvizované úpravy umožňující využít pevnůstky k obraně. Kromě objektů bývalého československého opevnění se měla obrana německých jednotek opírat také o nově budovaný systém polního opevnění, který využíval i pozůstatků zákopů z roku 1938. Bohužel, jakékoliv podrobnější informace o činnosti Němců při úpravách prováděných na objektech lehkého opevnění schází a tak jediným zdrojem informací jsou vlastní objekty. Není potvrzeno, že by objekty byly obsazeny ustupujícími jednotkami a že by někde v severovýchodních Čechách došlo bojům o bývalé československé řopíky.

Nejhmatatelnějším důkazem zájmu Němců o pevnůstky LO jsou dodnes patrné úpravy hlavních střílen objektů vz. 37. Úprava spočívala v rozšíření výstřelného otvoru na rozměr cca 15×20 cm, čímž došlo ke zlepšení výhledu obsluhy kulometu. Takto rozšířená střílna umožňovala vyzbrojit objekty standardními německými kulomety MG-34, popř. modernějšími MG-42, v polním provedení. Střílny byly upravovány pomocí autogenu, na řadě míst se našly „vyřezané“ části střílen pohozené nedaleko objektů.

Protože se v objektech nepočítalo s žádnou speciální lafetací, byl ke každé střílně dodán jednoduchý střelecký stolek sbitý z dřevěných fošen. Z rozměru stolků lze usuzovat, že německé kulomety MG-34 nebo MG-42 měly být lafetovány na trojnožce, která by spočívala na stolku pod střílnou. Střelecké stolky se v řadě řopíků (především v úsecích G-1, G-2 a G-3) dochovaly do dnešních dnů.

Vzhledem k tomu, že v objektech se v době úprav již nenacházely mřížové ani pancéřové dveře, byly pevnůstky uzavírány jednoduchými dveřmi z dřevěných fošen. Tyto dveře se zachovaly jen v několika málo objektech.

Výše popsaným způsobem byly upraveny pevnůstky v Jestřebích horách, na Trutnovsku a v Krkonoších (úseky F, G, H a Z). K rozšíření střílen ale nedošlo u všech objektů. Lze se jen dohadovat, zda-li důvodem pro nekončení úprav bylo nevhodné taktické umístění objektů nebo jen nedostatek času.