František Šlampa

František Šlampa, stavitel byl vybrán na základě vítězné nabídky k výstavbě úseku lehkého opevnění v oblasti IV. sboru, v úseku XV Červená Voda, kde bylo v září 1937 zadáno k výstavbě 34 objektů lehkého opevnění nového typu – řopíků. Vojenský stavební dozor prováděl škpt. pěch. František Kuchta. Všechny objekty se podařilo stavebně dokončit. V srpnu 1938 mu byl zadán k výstavbě další úsek, v těsné blízkosti tvrze Bouda, a to úsek XXXIV Baudenkoppe. Měl mít celkem 22 objektů a měl propojit linii lehkého opevnění na hřebenu Orlických hor s linií druhého obranného postavení u Červené Vody, kterou stavitel dokončil nedlouho před tím. Vzhledem k mnichovským událostem se ale podařilo započít výstavbu pouze dvou objektů, žádný nebyl vybetonován. Zástupcem stavitele byl stavbyvedoucí Bedřich Mařík. Za vojenskou správu stavbu dozoroval opět škpt. pěch. František Kuchta.

František Šlampa se narodil 7. února 1896 v Brně, Králově Poli. Pocházel z rodiny obuvnického mistra z Králova Pole Františka Šlampy. Stavařské vzdělání získal na C. k. české státní průmyslové škole na Sokolské ulici v Brně (do stejného ročníku chodil i budoucí další brněnský stavitel Eduard Oškera).

Zemský úřad udělil Františku Šlampovi 16. února 1929 koncesi k provozování stavitelské živnosti se stanovištěm v Brně na ulici Královopolská 149. V roce 1939 obdržel ještě od Zemského hlavního města Brna živnostenský list za účelem lámání kamene.

Byl aktivním sokolským činovníkem, v poválečné Tělocvičné jednotě SOKOL byl společně s Ludmilou Oškerovou, vdovou po staviteli E. Oškerovi. F. Šlampa s A. Zmatlíkem byli členy Českého klubu fotografů amatérů v Brně. Byl členem Hospodářské skupiny stav. průmyslu v Praze a Společenstva stavitelů v Brně a Inženýrské komory v Brně (ta hned po válce spolupracovala s Hospodářskou skupinou stavebního průmyslu, kde stavitel Šlampa jednal s pražskými zástupci, například Ing. Dr. F. Müllerem)... František Šlampa byl od dubna roku 1946 členem Svazu vynálezců Praha II. V dubnu 1946 obdržel potvrzení od Ústředního Svazu čsl. vynálezců a badatelů, že byl přihlášen k patentové ochraně vynález pod číslem P2013/46 u Patentního úřadu republiky Československé v Praze. Jednalo se o patent „Tvárnice neb dlaždice k obkládání stěn“. František Šlampa byl také opakovaně uváděn jako přispívatel Podpůrného spolku Českého státního reformního reálného gymnázia v Brně, Králově Poli. František Šlampa byl veden nadporučík v záloze, později jako důstojník ve výslužbě.

Od počátku byl ve volném sdružení se společníkem stavitelem Engelbertem Káňou (*1886), který sídlil na stejné adrese – Palackého 37a, koncesi a firmu vlastnil o tři roky dříve než stavitel Šlampa. Dalším společníkem byl Adolf Zmatlík (*1895), který měl navíc funkci prokuristy.

Ještě jedno volné sdružení později vyplynulo pro větší stavební zakázku se zednickým mistrem St. Smutným, Kyjov, pro stavbu obytných domů v Kyjově.

Kolem roku 1938 se rodina F. Šlampy (s manželkou Vlastou a dcerou Zorou) přestěhovala do rodinného domu v Brně na Červinkově 5. V roce 1942 byla řešena potřeba prodeje tohoto domu za účelem získání peněžních prostředků k úhradě nedoplatků (k prodeji nakonec nedošlo). Původní bydliště stavitele bylo na ulici Šemberova 2071/2, zdejší dům prodal Královopolské strojírně – Bruna a.s. (a dům byl zbourán pravděpodobně při rozšiřování továrny).

Práce firmy František Šlampa

Počátek činnosti stavitelů Šlampy a Káni je zřejmě spojen s výstavbou malých rodinných domků, později nájemních domů. Jejich iniciativou byl počátkem 30. let vykoupen například pozemek na ulici U hrubých dílů (dnes Hutařova) a po rozparcelování byly postaveny rodinné domky nebo dvojdomky (pro manžele Haufovy, Holíkovy, Svitavské, Horákovy…). Výstavbu ale prováděli zřejmě i v Řečkovicích, Husovicích apod. Později se začali zabývat výstavbou velkých objektů, většinou vojenských.

V roce 1931 zakoupil E. Káňa parcelu k provozu dílen a skladišť. Například úvěr z roku 1943 byl ručen pozemkem, na němž byla postavena obytná část s dílnami a kolnami (Královo Pole).

Adaptace domu dr. Kostky v Brně, Žabovřesky, ulice Tůmova (1932)

Stavba „weekendu“ v Kníničkách Cyrilu Ráčkovi (1933)

Stavba Sociálních ústavů města Brna – stavitelské a betonářské práce na pavilonu E Chorobince města Brna (dnes Fakultní nemocnice Brno) (1935)

Stavba Okresního domu v Zábřehu (1935)

Adaptace v domě Boh. Žáčka v Brně, Židenice, Hrozňatova ulice (1936)

Svépomocná záložna (dříve Legie), adaptace, Brno, Zelný trh 17 (1936)

Přestavba domu Fr. a Kamily Machových, Brno, Královo Pole, ulice Sv. Čecha 35 (1936)

Stavba dvou hangárových přístavků k železobetonovému hangáru na státním civilním letišti v Brně – Černovicích, práce zemní, zednické a železobetonářské práce a venkovní úpravy zadány firmě František Šlampa, stavitel v Brně (1936).

Přístavba Sokolovny v Brně Králově Poli (1936)

Adaptace hostince a úpravy Besedního domu a nové kino v Brně – Králově Poli (1937)

Vypracování projektu na stavbu domu pro Rud. a Annu Khirovy, Hodonín (1938)

Kancelářská budova, skladiště, garáže Cyrilu Ráčkovi v Brně, ulice Francouzská 9 (1938)

Stavba rodinného domu pro A. Bartoše, Brno, Řečkovice, ulice Šafaříkova (1938)

Stavba okresního úřadu v Hodoníně, architekt Jan Víšek (1938)

Stavba okresní veřejné nemocnice v Kyjově – v roce 1938 se začalo stavět (architekt Bedřich Rozehnal). Nejdříve spatřila světlo světa hlavní vrátnice, obytná budova ředitele, správce a operačního zřízence. V následujícím roce byl postaven chirurgický pavilon, interní pavilon, izolační pavilon, prosektura a budova řádových sester. 15. března 1939 obsadili území bývalého Československa Němci. Do Kyjova přibyly jednotky německé okupační armády již odpoledne téhož dne. Němci se usídlili nejen v Kyjově, ale i v rozestavěné nemocnici. Někdy kolem roku 1941-42 byla výnosem Ministerstva hospodářství a práce stavba zastavena. Od července roku 1943 zde byl zřízen lazaret SS, který nemocnici okupoval až do dubna 1945. Pod tlakem blížící se fronty začali Němci ve dnech 3. - 5. dubna stěhovat. Některé části se dokončovaly počátkem 50. let. V archivu je zmínka stavitele Šlampy, že se snažil všemi prostředky stavbu zdržovat, jen aby nemocnice nemohla více sloužit Němcům.

Podle dochované výkresové dokumentace (MZA) můžeme předpokládat, že proběhly ještě tyto stavby pro vojenskou správu (roky uvedené mohou být roky realizace nebo započetí stavby):

Pro kasárna pluku útočné vozby 2, Vyškov:

Obytný dům důstojníků č. 1, č. 2 a č. 3 (1937), Budova důstojnické jídelny,  výtah jídelny (1937), Budova zátiší s biografem (1937), Budova vězení (1937), Obytný dům rotmistrů (1937), Budova mužstva I a II (1937), Budova učiliště I a II (1937), Budova plukovních dílen (1936), dílen zbrojířů a dílen učiliště (1936), Remisa (garáž) I a II, V a VI, dále III,  VII a VIII (společně se stavební kanceláří Josef Mixa,  zednický mistr) (1937), Transformační stanice (1938), Mírové skladiště (1936), Příruční sklad pohonných hmot (1936), Sklad tuků a karbidu (1936), Sběrače na smetí a popel, lapače oleje benzinu (1936), Kanálky betonové pro dálkové potrubí (1938), Venkovní úprava a oplocení (1937).

 

Pro leteckou střelnici v Dědicích u Vyškova:

Železobetonový kryt na pozorování letecké střelby na P.C. a bombardování z letounu (5 velkých objektů) v Myslejovicích (1937), Železobetonový kryt pro pozorování střelby na P.T. (2 malé pozorovatelny) (1938), Dřevěná (srubová) pozorovatelna pro střelbu pilotů a pozorovatelů na T.R. v Prostějovičkách (1939), Dřevěná (srubová) pozorovatelna pro střelbu pilotů a pozorovatelů na T.R. v Nových Sadech.

Pro kasárna dělostřeleckého pluku, Vyškov:

Sklad typ 40 (1938), Stáje pro 64 koní (1938), Ocelové přenosné garáže typu A/20 s příjezdnou cestou a oplocením (1940), Terénní úpravy a komunikace (1940), Venkovní úpravy a oplocení (1938).

Pro letiště, Vyškov:

Stavba skladišť benzinu a minerálních olejů (1938), Skladiště u letiště (1937), Transformační stanice, Tři ocelové hangáry a sklad pohonných hmot (1940), Přístavek k hangáru 1, 2 a 3 (1937).

Pro letecká kasárna, Vyškov:

Úpravy cest a terénu (1938).

Pro městská kasárna v ulici Dra. Macků, Brno:

Opravy

Pro posádkové velitelství v ulici Hybešova 61, Brno:

Opravy (1947)

Pro Masarykovy kasárny, Brno:

Opravné stavební práce na objektech I – VI, VIII a IX (1945)

Pro autoprapor 2 v ulici Dlouhá, Brno:

Manipulační plošiny a kanalizace při přenosné ocelové garáži (1940).

Pro jezdecká kasárna v Černých Polích, Brno:

Budova kuchyně (1935), Stavba skladu tuků, Stavba skladu APH (1938), Manipulační plošiny a skladiště tuků (1938), Ocelová garáž pro motorová vozidla (1940), Opravy v budovách mužstva (1948).

Pro telegrafní kasárna, Lipník nad Bečvou:

Stavba skladu APH (1938) (společně s firmami V. Nekvasil, Praha, Ing. V. Reichl, Hradec Králové a J. Kolář, Lipník n. Bečvou)

Pro Vojenské reformní reálné gymnázium, Moravská Třebová:

Internátní budova (1936), Oplocení (1936)

Pro pěší pluk 3, Kroměříž:

Oplocení (1936)

Pro kasárna cyklistického praporu 5, Slavkov:

Budova velitelství (1937)

Pro dělostřelecká kasárna plukovníka Ševce, Hranice:

Stavba augmentačního skladiště (1934)

 

Období Mnichova a okupace bylo násilným ukončením rozmachu této velmi kvalitní a spolehlivé stavební firmy. Podle dokumentace se stavitel Šlampa vyhýbal zakázkám pro Němce, přesto držel všechny zaměstnance, a to ho stálo nemalé ekonomické prostředky. Navíc všechny zakázky pro vojenskou správu (celkový objem až 20 milionů korun) se doúčtovávaly mnohdy až v roce 1942, takže se přechodně dostal i do platební neschopnosti a hrozily mu exekuce. I tuto nesmírně vyčerpávající etapu přečkal, aby přišla další rána, nástup komunismu a s ním v roce 1948 znárodnění. Podle archivních dokumentů byla uvalena národní správa na stavitele Šlampu, ale ne na stavitele Káňu (asi proto, že zaměstnanci byli pro jednoduchost vedeni u stavitele Šlampy a stavitel Káňa žádné neměl, znárodnění podléhali nejdříve ti podnikatelé, kteří měli více než 50 zaměstnanců), což dost komplikovalo situaci organizačně a administrativně.

Stavební činnost od roku 1939

František Šlampa si pořídil navíc koncesi na lámání kamene. Záměr byl spíše pro stavbu a údržbu cest a silnic. V roce 1939 měl pronajatý kamenolom v České od firmy Schönburg-Hartenstein, Božetěchova 1 v Králově Poli. V roce 1940 byla sjednána pachtovní smlouva na pozemky v České u Brna od Lesního družstva za účelem zřízení kamenolomu na dobu 10 let. V březnu 1942 František Šlampa podal žádost na Úřad práce k přidělení pracovních sil, „z uvedeného kamenolomu dodávám štěrk a drť pro stavbu továrny v Kuřími a pro udržování protektorátních silnic…“ Lom byl v květnu 1942 zastaven a Výborem fondu vzájemné hospodářské pomoci v Praze byla přiznána podpora pro rok 1942 ve výši 21.400 K a na rok 1943 ve výši 16.000 K.

Provoz lomu zřejmě nebyl obnoven, proto se obrátil stavitel dopisem na Hospodářskou skupinu kamene, zemin a keramického průmyslu se žádostí na Ministerstvo hospodářství a práce stran prodloužení povolení provozu v kamenolomu, jinak nebude možno splnit dodávky kamene a štěrku pro Brünner Waffenwerke A. G. in Gureim (Zbrojovku Brno v Kuřimi) („dosud si sama stavební firma dodává 5–9 lidí k těžbě a nakládání kamene“). U firmy František Šlampa jsou uváděny ještě kamenolom v Jinačovicích, písečník a štěrkoviště v Terešově u Vyškova. Provoz v České se určitě podařilo rozjet po válce, například v roce 1947 je vykázána výroba asi 4.300 m³ štěrku se 144 zaměstnanci a ziskem přes 650.000 Kčs…

Období konce války rozhodně nebylo také jednoduché. „Při bojích 7. 4. 1945 v Králově Poli byl zapálen náš sklad inventáře a dřeva a úplně vyhořel. Co zůstalo ještě použitelné převzala sovětská armáda. Není nám tedy nyní možno za tohoto stavu náš stavební podnik provozovati. Abychom mohli dále provozovati stavitelskou živnost, prosíme, aby nám byla udělena prozatímní správa některé německé stavitelské firmy… Na podporu svojí žádosti uvádíme, že jsme utrpěli již velké škody při německé okupaci t. zv. sudetského území, kde jsme prováděli práce opevňovací a že náš společník a prokurista kapitán r. l. v zál. A. Zmatlík byl vězněn v koncentračním táboře a jeho zdraví bylo tam podlomeno…“

Poškozena byla budova dílny a byt hlídače, zničena skladiště inventáře a náčiní v Brně i v Kyjově, zničena zařízení kamenolomu. Proto firma píše v květnu 1945 žádost o 10 pracovních sil na úklid skladiště, aby bylo možné „vybrat a zajistit vše upotřebitelné, aby bylo možné začíti se stavebními pracemi.“ Stejně jako všechny jiné stavební firmy, i František Šlampa se chtěl hned podílet na obnově města. V červenci 1946 bylo firmě vyplacena záloha odškodnění za řádně přihlášené válečné škody: E. Káňa 25.000 korun (13.000 za skladiště v Barákově ul. č. 36 a 12.000 za stroje a nářadí) a F. Šlampa 25.000 korun (14.000 za skladiště a 11.000 za stroje a nářadí).

 

Podle dochované výkresové dokumentace (MZA) můžeme předpokládat, že proběhly ještě tyto stavby pro vojenskou správu:

Protiletecké kryty v Brně, například kryty typu L150 v Líšni na nám. Karla IV. (1944);

Celková oprava vily (původní vila textilního podnikatele Huga Hechta), pravděpodobně i vybudování protileteckého úkrytu navrženého firmou Pellischek, ulice Hlinky 58/142b, Brno (1946)

 

Dále jsou doloženy tyto veřejné stavby

Bourání domu Bartelmus a Donát (1939);

Přístavba školy v Brně, ulice V hlinkách (1939);

Škola práce, Kyjov (1939);

Novostavba mlýnů v Kyjově pro Velkonákupní společnost družstev Praha – Těšnov (1940) (společně s firmou Vladimír Stavíček, Brno);

Kino Union, adaptace portálu a hlediště, Brno (dnes Městské divadlo) (1940);

Stavba městských domů pro chudé v Brně – Černých Polích (domy 5 a 6), ul. Dr. Janouška (1940);

Most přes řeku Svratku v Jimramově společně s firmou Ing. Rud. Fritscher, Brno. Stavba byla rozhodnutím Ministerstva veřejných prací v Praze zastavena, takže byla uskutečněna jen malá část původní zadávky. (Most dostavěn v roce 1947 firmou Fanta a Kutnohorský.) (1941);

Stavba Okresního soudu ve Vsetíně (1941);

TATRA, národní podnik, Brno, Čechyňská 23 (1946);

Ostravské chemické závody, závod Schottola, Brno, Cejl 58 (1946);

Dům svobodných, Lopeník (1946);

Různé pozemní práce a stavba silnic v Brně (1947);

Městské podniky brněnské, plynárna, elektrárna a spalovna smetí (1947);

TESLA, národní podnik, Brno, Kobližná 2 (1947);

Činžovní domy v Kyjově. Vzhledem k vyhlášenému znárodnění vypověděl stavitel F. Šlampa závazek provedení stavby obytných domů pro MNV v Kyjově v únoru 1948 s tím, že veškeré závazky a dokončení zajistí pan Stanislav Smutný, zednický mistr v Kyjově (1948);

Stavba újezdní měšťanské školy v Nenkovicích (1949);

Stavba rekreačního dětského tábora v Osvětimanech;

Blok obytných domů v Hodoníně;

Sklepy kláštera na Starém Brně.

 

Soukromé stavby a různé práce

Nájemní dům Eduarda Prokeše, Brno, Královo Pole, Svatoplukova 14 (1939);

Nadstavba rodinného domu pro manžele Ant. a V. Velebovy v Brně, Žabovřesky, Jungmannova 5 (1939);

Ječmenovi, přestavba a nadstavba rodinného domu, Brno, Královo Pole (1940);

Stavba mechanicko-strojnické dílny pro K. Veselého v Brně, Královo Pole, Šemberova 4 (1940);

Stavba rodinného domu v České u Brna pro dr. Dokládala (1941);

Paní Jandeková, stavba rodinného domu, Brno, Řečkovice, ulice Kollárova 20 (1942);

Návrh na stavbu vinohradního domku pana E. Kutálka, Podivín (1942);

Stavba stodoly v hospodářské usedlosti Antonína Lésky, Stavěšice (1944);

Restaurace pana Marka, Otnice (1946);

Emanuel Vlk, kožešník, Brno, Královo Pole (1946);

František Hartmann, Brno, Joži Barviče 12 (1947);

Václav Klement, Brno, Nové Černovice (1947);

Pavla Jandová, Brno, Královo Pole, Palackého 39 (1947);

Františka Ždánská, Brno, Královo Pole, Divišova kolonie 21 (1947);

Ondřej Kubalík, Čebín č. 244 (1947);

František Léska, Kobylnice č. 12 (1947);

Břetislav Chrápavý, Ivanovice (1947);

Salvátor Skřítek, Střílky (1947);

Adolf Hanzlíček, Brno, Špitálská 6 (1947);

Ing. R. Fritscher, Brno, Rumunská 22 (1947);

Vojtěch a Antonín Fišák, Brno, Královo Pole, Vrchlického 98 (1947);

Václav Malášek, Brno, Královo Pole, Křižíkova 2b (1947);

Richard Veselý, Brno, Královo Pole, Mojmírovo nám. 20 (1947);

František Hazlmann, Brno, Joži Barviče 2a (1947);

Sklad firmy bří Zikmundové a. s., Praha v Brně, Královo Pole, ulice Cimburkova;

Rekonstrukční práce v domě pana Houška, Brno, Královo Pole;

Nákres domovní kanalizace paní Štáberské, Brno, Královo Pole aj.

 

Ohledně přechodné finanční krize firmy především v roce 1942 je vhodné doplnit vyjádření samotného stavitele F. Šlampy. Zdá se, že čím víc firma pro vojenskou správu pracovala, tím více ve svém důsledku byla poškozena, protože po Mnichovu úřad pracoval tak špatně, že vlastně nepracoval. Téměř všechny stavební firmy musely dobývat své pohledávky ještě roky:

„V letech 1936 až 1938 prováděl jsem velmi rozsáhlé stavební práce, a to téměř výhradně pro bývalé Ministerstvo národní obrany a jiné veřejné instituce. Celkový obrat v těchto létech docílený převyšoval částku 20,000.000 K. Události roku 1938 postihly mne v důsledku toho velmi citelně. Vojenské stavby byly zastaveny, zůstaly dlouho nevyúčtovány a k jejich proplacení došlo ve většině případů teprve v roce 1942. Značná pohledávka zůstává ještě dnes nevyrovnána.

Důsledky tohoto téměř čtyřletého neproplacení mých pohledávek projevily se pochopitelně i na mých platebních možnostech. Koncem roku 1938 měl jsem za 3,221.000.- státních apod. pohledávek proti K 1,577.952.- dluhů. Byl jsem tedy dosti aktivní, ale nemohl jsem přes to svoje závazky vyrovnati. Většina mých věřitelů, zejména peněžní ústavy, tuto moji situaci plně chápala a nečinila mi potíží – menší část však, někteří dodavatelé tak dlouho čekati nechtěla. Tak došlo k řadě soudních sporů a exekucí, které jsem však všechny zaplacením dlužné pohledávky vyřídil.

Toho času není proti mně v běhu ani jediná exekuce, poněvadž všechny pohledávky, k vůli nimž byly vedeny, jsou vyrovnány.

Soupis dlužníků a věřitelů vykazuje pak K 851.688.- na pohledávkách proti K 542.379.- závazků.“

 

Vynucené změny

Adolf Zmatlík, v roce 1947 zvolen předsedou závodní (místní) skupiny firmy Šlampa a Káňa na ustavené valné hromadě ROH – Svazu zaměstnanců v průmyslu a s místopředsedou Kubalíkem byli oprávněni zastupovat skupinu navenek.

Těsně po „Vítězném únoru“, 28.2.1948 zvolen na závodní radě firmy František Šlampa, Brno akční výbor – jeden za závodní radu, ve kterém byl zastoupen Adolf Zmatlík a bývalý zaměstnanec Ondřej Kubalík, dlouholetý stavbyvedoucí, a druhý také za ROH, kde byl zastoupen sám František Šlampa – členství stavitele Šlampy v akčním výboru bylo stanoveno na přání některých zaměstnanců (Zeman, Kubalík), kteří zdůraznili, že jeho pokrokové stanovisko a kladný poměr k republice je dostatečně znám. Pan Kubalík vzpomenul při té příležitosti, že stavitel František Šlampa za války přišel vlastně na mizinu, poněvadž držel v zaměstnání všechny zaměstnance, ač pro ně nebylo práce a tvrdošíjně odmítal všechny nabídky prací pro Němce. Přivolaný stavitel Šlampa pak v krátké zmínce prohlásil, že svůj podnik budoval z nepatrných začátků na dobré shodě se svými zaměstnanci a ve spolupráci s nimi, o čemž svědčí ostatně to, že po 15ti letech usilovné práce nemá celkem žádného jmění a jeho příjmy se neliší od čistého příjmu některých zaměstnanců.

Národní správou byla pověřena Konstruktiva, n. p. v Praze a vykonával ji oblastní zmocněnec arch. František Hrazdil.

Majetková podstata obou firem včetně konsorcia byla nakonec dnem znárodnění 1. ledna 1948 začleněna do ČSSZ – závod BN 351. Znárodnění firmy František Šlampa a firmy Engelbert Káňa bylo provedeno u každé firmy samostatně vyhláškou ministra techniky (30. 8. 1948, resp. 25. 10. 1948).

Neuvěřitelný paradox doby: František Šlampa jako zaměstnanec Konstruktivy dává výpověď pojištění sebe sama jako podnikatele.

 

 

Zdroje a literatura

Vlastní průzkum lehkého opevnění v úseku XV Červená Voda a XXXIV Baudenkoppe.

Zdroje on-line, internet: Moravský zemský archiv (MZA), Národní digitální knihovna (Ndk), Deník.cz (Hodonínský deník.cz, foto použito z archivu Masarykova muzea), www.nemkyj.cz, www.encyklopedie.brna.cz, www.justice.cz, FB (fotografie od Pavla Jedelského)

Fotografie stavitele – rodinný archiv.