Stavitel Edurad Oškera

Eduard Oškera, stavitel Znojmo, vyšel jako vítěz výběrovým řízením na výstavbu lehkého opevnění úseku 7 Znojmo. Na doporučení ŘOP byl úsek zadán společně podnikateli E. Oškerovi a H. Smejkalovi, taktéž ze Znojma, jejichž nabídky byly nejlevnější. Většinou tak VS činila v dobré víře, když nebyla přesvědčena, že podnikatel sám má dokonalé finanční zázemí. Požadavek na spojení podnikatelů v tomto případě asi nebyl problém, podnikatelé se znali a již historicky spolu spolupracovali na jiných projektech. (V jiných případech se ale zdá, že vojenská správa spojila dva subjekty, které se vůbec neznaly a které si úplně nesedly, viz případ stavitele Aloise Kuby). Jaké bylo ale překvapení, že v době oznámení o zadání úseku vojenské správě podnikatel H. Smejkal napsal, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu není možné, aby stavbu převzal. Informaci a žádost o storno zadání úseku doložil lékařským potvrzením, vojenská správa zadala tedy úsek firmě Karfík a Hvězda, která oferovala v daném prostoru výstavbu 2. sledu. Firmě (firmám) hrozil finanční postih ze složené kauce, jak situace dopadla nevíme, zřejmě se zjišťovalo, zda nedošlo k nějakým ztrátám vojenské správě. Firma E. Oškery si ale nezavřela k zakázkám VS dveře úplně. Následující rok E. Oškera vyhrál soutěž na stavbu protitankových překážek v úseku 12 Šatov v ceně 5,5 milionu Kč, jejichž výstavba byla zadána v srpnu 1938 a velitele stavebního úsekového dozoru zde prováděl škpt. pěch. Schusswohl. Kompletně se však práci pro mnichovské události dokončit nepodařilo.

Eduard Oškera se narodil 18. 1. 1895 v Neubuzi v okrese Zlín. Stavařské vzdělání získal na C. k. české státní průmyslové škole na Sokolské ulici v Brně (do stejného ročníku chodil i budoucí další brněnský stavitel František Šlampa).

Eduard Oškera žil ve Znojmě s manželkou Ludmilou, roz. Horáčkovou (nar. 1899 v Brně), dcerami Dagmar (*1923) a Stellou (*1925). Byl velmi aktivní ve společnosti – byl opakovaně členem obecního zastupitelstva (za české členy), byl předsedou místního sdružení Živnostensko-obchodnické strany… Eduard Oškera byl také význačným znojemským sokolským funkcionářem. Byl členem spolku SIA (Spolek inženýrů a architektů), Společenstva stavitelů. „Dělnictvo spojených firem arch. H. Smejkal a Ed. Oškera, stavitelé ve Znojmě, zaměstnané na stavbě městských domů, usneslo se odevzdati svou mzdu za jeden půlden ve prospěch sbírka na obranu státu (1938).“

Začátky stavitelské činnosti stavitele Eduarda Oškery se pojí s městem Znojmem. Sídlo firmy měl na Žižkově náměstí č. 8. Městská rada ve Znojmě propůjčila výnosem koncesi k provozování stavitelské živnosti se stanovištěm ve Znojmě už dne 30. září 1921. Rozhodně tedy patřil mezi nejznámější české stavební znojemské podnikatele, ke kterým patřili ještě arch. Hynek Smejkal a stavitel Ladislav Všetečka (z německých to byli J. Bauer, Wünsch & Křivánek a D. Gutwillinger). 2. května 1938 byla firma u Krajského soudu ve Znojmě zapsána do obchodního rejstříku jako firma kupce jednotlivce s předmětem podnikání stavitelství a sídlem firmy ve Znojmě a názvem Eduard Oškera.

Některé stavby, které provedl na Znojemsku

Výstavba sokolovny ve Znojmě, projekt od brněnského architekta Miloslava Kopřivy (1924).

Činžovní dům ve Znojmě, na ulici Na Valech 156/15, postavil E. Oškera v roce 1924.

Nástavbu domu v ulici Napajedla č. 3 ve Znojmě (dřívější přístavbu provedli Wünsch & Křivánek v r. 1926) (1929).

Obecná škola v Jubilejním parku ve Znojmě, architekt J. Kumpán (1926).

Na Dolním předměstí ve Znojmě, v ulici 17. listopadu č. 17 a 19, postavil dva činžovní domy podle projektu E. Gottlichera (1927).

Podle projektu E. Oškery byla postavena Sokolovna v Moravském Krumlově (1929).

Vila Františka Entlera ve Znojmě (ul. F. J. Curie 4) (1929). Spolumajitel pily a dřevařské firmy Brož a Entler, František Entler, se seznámil s projektantem sokolovny, brněnským architektem M. Kopřivou a objednal si u něho návrh svého rodinného domu. Parcelu si vybral v bezprostřední blízkosti sokolovny.

Vila Adolfa Entlera (bratra Františka) ve Znojmě (ul. Sokolská 10) (1929), architekt Miloslav Kopřiva (projekt vypracovala kancelář stavitele Eduarda Oškery, průčelí ale navrhl arch. M. Kopřiva v Brně, „aby se dům co nejlépe hodil k navržené jím sokolovně“.

Budova celního úřadu a pohraniční finanční stráže v Jaroslavicích – práce zednické, železobetonářské, kamenické, klempířské, sklenářské, studnařské, zřízení kanalizace, hospodářského stavení, oplocení pozemku a jeho úprava (1931).

Zemská odborná škola hospodářská ve Znojmě – přepracované plány na nástavbu obytného domu ve školním zahradnictví (1933).

Stavba celnice v Čížově (u Hardeggu) pro Ministerstvo financí, architekt Ing. Dr. B. Babánek (1937).

Stavba obytných domů s malými byty ve Znojmě – městská rada zadala místním živnostníkům; českým firmám E. Oškera, H. Smejkal, L. Všetečka a německým firmám Bauer, Křivánek a Gutwillinger (1937).

Chladírenské místnosti v Zámeckém hotelu ve Vranově, velká úprava schodiště a zřízení záchodů v Zámeckém hotelu ve Vranově (architekt V. Klor) (1937).

Pro Okresní úřad ve Znojmě stavba silničních uzávěr – zvláštních zařízení na Vranovsku a Znojemsku (1937).

V roce 1937 se účastnil architektonické soutěže na přístavbu znojemské nemocnice (vyzváni byli Ing. Kos, arch. Smejkal, Ing. Možný, stavitel Oškera a stavitel Hansen z Mikulova).

Zemský úřad v Brně zadal stavbu budovy celního úřadu v Hatích u Znojma (1938).

Podle projektu E. Oškery měl být oživen turistický ruch na Vranovské přehradě stavbou turistické chaty a turistické restaurace (1938).

Bohužel stavební tvůrčí období ve Znojmě bylo násilně ukončeno mnichovskými událostmi, které ovšem ve Znojmě vygradovaly celkem výrazně negativně vůči všemu českému. Mnoho Čechů muselo Znojmo opustit, nejinak tomu bylo i u rodiny stavitele E. Oškery. Stěhování do Brna ovšem předcházelo dvouměsíční zadržení stavitele ve Vídni. Ten následně požádal „o výmaz firmy kupce jednotlivce ve Znojmě, protože se ke dni 1. 10. 1938 přestěhoval do Brna.“ V Brně se přestěhovali do domu na ulici Vackova 90, který předtím odkoupili od podnikatele Jana Chládka (který byl společníkem Josefa Veselého, společně vedli firmu Alpa Francovka). Změna bydliště se v jeho chování nijak neodrazila – podle tisku věnoval např. dar na exkurzní fond pro třetí státní československou průmyslovou školu v Brně.

Nové pořádky vyžadovaly i nové postupy. Koncese k provozování stavitelské živnosti byla Ed. Oškerovi vydána Zemským úřadem v Brně 26. 1. 1939.

Následující období

Besední dům v Králově Poli, úprava schodiště, 1939

Těsně po válce v srpnu 1945 dochází k nečekané situaci – nešťastnou náhodou ve vlastním domě umírá majitel firmy Eduard Oškera. I za této tragické situace se situace ujímá jeho žena Ludmila, která stála vždy pevně po jeho boku a přebírá vdovským právem vedení firmy. Název firmy však zůstává beze změny.

Ludmila Oškerová zvládla vedení firmy a veškeré organizační záležitosti sama. Navíc pokračovala její aktivní činnost v Sokolu v Králově Poli (s Františkem Šlampou, mj.). Bohužel, takto aktivní ženy si nemohl nevšimnout režim po převratu v roce 1948 a po všesokolském sletu v Praze byla společně s jinými zatčena, obviněna a odsouzena na 6 let těžkého žaláře, ztrátě majetku, pokutě a ztrátě občanských práv na 3 roky. Po nástupu prezidenta Zápotockého byla propuštěna na amnestii po více než 4 letech žaláře. Dne 8. 8. 1990 bylo trestní stíhání Ludmily Oškerové zastaveno v rámci rehabilitace.

Některé z poválečných činností firmy

Firma Eduard Oškera byla spoluvlastníkem stavebního podniku Tepelno-hospodářské stavitelství, stavitel Ed. Oškera a architekt Josef Rada, komanditní společnost Brno, Královo Pole, dále byl členem konsorcia pro stavbu obytných domů pro Zbrojovku v Brně Černovicích a pro stavbu obytných domů pro zaměstnance Spojených továren na obráběcí stroje (TOS Kuřim) společně se staviteli Ing. Zdeňkem Lefnerem, Ing. Vladimírem Vrtělem a arch. Bohuslavem Kučerou (arch. Kučera v roce 1947 z konsorcia vystoupil, takže zůstali jen tři účastníci).

Firma prováděla opravné práce pro Ústřední národní výbor Brno, Sanatorium dr. Navrátila Brno, stavby rodinných domků a různé drobné stavební práce.

Oprava válkou poškozeného domu Brno, Královo Pole, Máchova č. 3

Kuřim – obytné domy, garáže

Brno – stavba domu pana Jana Holcnera, Příkop č. 13 (dnes zbořeno)

Brno – stavba domu pana Pikny, Zvonařka

Další stavby pro: Úřad ochrany práce, Brno – Bratislavská; Urban – mlékárna, Brno; Kolář, Brno; Město Brno; Svoboda, Polička; Dobeš, Královo Pole; Sobol, Královo Pole; Ing. Drápal, Královo Pole; Racek, Královo Pole; Koželuha a Doskočil…

Majetková podstata podniku byla dnem 1. 3. 1948 začleněna do Československých stavebních závodů n. p. Praha – závod BN – 351 v Brně. Současně se znárodněným podnikem podlehl znárodnění i podnik Tepelno-hospodářské stavitelství, který byl začleněn do ČSSZ – Pl 427.

 

Zdroje a literatura

Internetové zdroje: Moravský zemský archiv (MZA), Národní digitální knihovna (Ndk), Google.cz, slavnevily.cz, aktivnizona.cz, znojmacek.cz, www.ropiky.net.

Fotografie: T. Svoboda, J. Lakosil a rodinný archiv stavitele.

Vlastní průzkum lehkého opevnění a překážek.