Pancéřové prvky

Pancéřové prvky tvořily neodmyslitelnou a velice důležitou součást těžkého opevnění československého pevnostního systému. Měly plnit celou řadu úkolů, především však měly sloužit k pozorování a vedení paleb. Bylo používáno několik typů zvonů, kopulí a věží, z nichž některé nebyly vůbec vyráběny, protože zůstaly ve stadiu prototypových zkoušek.

Původní úvahy o způsobu vyzbrojení objektů stálého opevnění předpokládaly použití velkého množství zbraní a pancéřových prvků nejrůznějších typů. Postupem času, především v období let 1936-37, si odpovědní důstojníci uvědomovali, že v zájmu urychlení vývoje, ušetření finančních prostředků a zjednodušení logistických problémů bude vhodné do výzbroje zavést pouze několik základních typů pancířů a zbraní. Především z těchto důvodů zůstaly nedokončeny projekty otočných a výsuvných věží vyzbrojených protitankovým kanónem či minometem nebo čelní pancéřové polokopule.

Obecně lze pancéřové prvky používané v letech 1935-38 v ČSR rozdělit na dvě základní skupiny:

• pevné (zvony a kopule), které byly pevně usazeny do stropní desky objektu a nebylo možné jimi manipulovat - odměr jejich střílen byl pevně daný,

• pohyblivé (věže), které se mohly otáčet (vertikální pohyb) a nebo otáčet a vysouvat (vertikální i horizontální pohyb).

Nejčastěji se ale pancéřové prvky rozděluji na:

• zvony, které sloužily především pro pozorování předpolí a řízení palby hlavních zbraní objektu a v případě napadení objektu nebo jeho sousedů mohly vést i palbu z kulometu, popř. minometu,

• kopule, které byly určeny výhradně pro vedení dalekých paleb hlavních zbraní a nahrazovaly střílny pod betonem,

• věže, které měly disponovat dělostřeleckou výzbrojí a byly součástí hlavního palebného systému.

Pancéřové zvony byly vyráběny ve třech stupních odolnosti - s tloušťkou stěn 15, 20 a 30 cm - viz následující tabulka: