Pancéřové zvony

Pěchotní zvon pro lehký kulomet vz. 26 (AJ/N) byl nejčastěji používaným pancéřovým prvkem čs. opevnění. Zvon byl určen především k pozorování a řízení palby hlavních zbraní v objektu. Ze střílen mohla být také vedena palba z lehkého kulometu vz. 26. Zvon mohl mít dvě až šest střílen, k pozorování sloužil periskop ve vrchlíku zvonu. Byl vyráběn ve všech stupních odolnosti a využíván ve všech typech objektů těžkého opevnění.

Pěchotní zvon pro těžký kulomet vz. 37 (AJ/D) byl konstrukčně velice podobný předchozímu typu. Hlavní rozdíl spočíval v typu použité zbraně - namísto lehkého kulometu byl použit těžký kulomet vz. 37. V plášti zvonu mohly být dvě až šest střílen, ve vrchlíku byl otvor pro pozorovací periskop. Tento typ pancéřového zvonu byl používán v objektech římské odolnosti.

Dělostřelecký pozorovací zvon (AJ/děl) byl využíván výhradně k dělostřeleckému pozorování, na základě kterého měla být řízena palba tvrzového dělostřelectva. K pozorování sloužil periskop vysunovaný otvorem ve vrchlíku zvonu nebo průzory (jeden až čtyři) v plášti zvonu. S žádnou výzbrojí se v tomto typu zvonu nepočítalo. Až na malé vyjímky se používal v pěchotních srubech nebo dělostřeleckých pozorovatelnách.

Ventilační zvon byl nejmenším pancéřovým prvkem čs. opevnění. Jako součást ventilačního systému některých objektů byl určen k nasávání čerstvého vzduchu z venčí nebo naopak k výfuku zkaženého vzduchu z objektu.