Pancéřové prvky tvořily neodmyslitelnou a velice důležitou součást těžkého opevnění československého pevnostního systému. Měly plnit celou řadu úkolů, především však měly sloužit k pozorování a vedení paleb. Bylo používáno několik typů zvonů, kopulí a věží, z nichž některé nebyly vůbec vyráběny, protože zůstaly ve stadiu prototypových zkoušek.
Původní úvahy o způsobu vyzbrojení objektů stálého opevnění předpokládaly použití velkého množství zbraní a pancířů nejrůznějších typů. Postupem času, především ale v období let 1936-37, si odpovědní důstojníci uvědomovali, že v zájmu urychlení vývoje, ušetření finančních prostředků a zjednodušení logistických problémů bude vhodné do výzbroje zavést pouze několik typů pancířů a zbraní.
Obecně lze pancéřové prvky používané v letech 1935-38 v ČSR rozdělit na dvě základní skupiny:
Nejčastěji se ale pancéřové prvky rozděluji na:
zvony, které sloužily především pro pozorování předpolí a řízení palby hlavních zbraní objektu a v případě napadení objektu nebo jeho sousedů mohly vést i palbu z kulometu, popř. minometu,
kopule, které byly určeny výhradně pro vedení dalekých paleb hlavních zbraní a nahrazovaly střílny pod betonem,
věže, které měly disponovat dělostřeleckou výzbrojí a byly součástí hlavního palebného systému.
Pancéřové zvony byly vyráběny ve třech stupních odolnosti - s tloušťkou stěn 15, 20 a 30 cm - viz následující tabulka: