Stavební podúsek 7./V. Sedloňov

Podoba pevnostních objektů se postupem času výrazně mění. Jako příklad mohou posloužit objekty stavebního úseku 7./V. Sedloňov na Náchodsku (v bezprostředním okolí tvrze Skutina). Následující článek byl v roce 1996 otištěn v interním časopisu Klubu historického vojenství Brno. Popisuje stav šesti pěchotních srubů - jistě bude zajímavé jej porovnat se stavem dnes. Text byl ponechán v původní podobě.

Těžké opevnění v úseku Polom - Skutina v roce 1996

V rámci sedmého stavebního podúseku náchodského ŽSV měly být do konce roku 1938 postaveny samostatné pěchotní sruby mezi Polomským kopcem a Šibeníkem (N-S 43 až 47, N-S 53 až 59). Jejich hlavním úkolem bylo zajistit obranu na západ od masívu Orlických hor, především silnice ve směru na Dobrušku: Olešnice v Orl. horách - Sedloňov - Dobruška a Olešnice v Orl. horách - Rzy - Dobruška. Obranu mělo zesilovat dělostřelectvo z tvrze Skutina, která byla rozestavěna severozápadně od Sedloňova (celekm se mělo jednat o pět 10cm houfnic a dva 12cm minomety) .

V únoru 1938 byl MNO vypsán konkurz na stavbu dvou stavebních podúseků, jež měly organizačně podléhat ŽSV Náchod - celkem se jednalo mělo o 23 samostatných pěchotních srubů mezi Sedloňovem a Dobrošovem. První podúsek Borová (č. 6) zahrnoval objekty v úseku Dobrošov - Dlouhé, druhý, označovaný jako Sedloňov (č. 7), pak objekty v úseku Dlouhé - Polom. Soutěže na vybudování dvanácti pěchotních srubů sedmého stavebního podúseku se zúčastnilo celkem deset, většinou již zkušených, stavebních firem: Bořkovec, Frič, Hráský a Jenč, Lanna, Matolín, Matoušek, Sedlák, Silsta, Skorkovský a Střebský (ten získal stavbu sousedního podúseku Borová). Nejnižší nabídku podala firma Ing. Karel Skorkovský z Prahy, která v tomto prostoru od konce roku 1937 budovala dělostřeleckou tvrz Skutina a měla zde již soustředěno veškeré potřebné technické vybavení i zkušené dělníky.

Na základě zadávacího výnosu MNO ze dne 17. března 1938 byla výstavba podúseku č. 7 Sedloňov zadána firmě Skorkovský za celkovou částku 14,082.806,34 Kč. Firma se zavazovala dokončit veškeré stavební práce za 250 pracovních dnů, t.j. cca do konce roku 1938.

Rozpočet na výstavbu podúseku Sedloňov

Poznámka: Tento rozpočet ve své knize "Opevnění na Náchodsku" uvádí O. Holub, stavební náklad se v porovnání s údajem E. Stehlíka liší o 6,.- Kč.

Práce byly zahájeny 27. března 1938, ke dni 1. května 1938 bylo na staveništi zaměstnáno 100 dělníků (dalších 385 pak firma Skorkovský zaměstnávala na stavbě tvrze Skutina). Stavbyvedoucím se stal por.stav. Vladimír Kadlec, vojenský stavební dozor, jehož velitel byl jmenován kpt.žen. Ladislav Palička, sídlil v Bartoňově hotelu na Polomu. Není bez zajímavosti, že tato budova byla v červenci zapálena místními henleinovci.

Protože se stavební práce rozběhly až na jaře 1938, podařilo se do zářijové mobilizace vybetonovat jen polovinu ze zadaného počtu objektů. Pět z nich (N-S 43 až 47) stálo na východním křídle tvrze Skutina, poslední šestý (N-S 53) pak na západním křídle. U dalších pěti srubů se podařilo stavbu alespoň zahájit, vesměs však byly provedeny jen výkopové práce.

Pěchotní srub N-S 43 na Polomském kopci

Objekt byl těsně po dokončení betonáže, pravděpodobně byly částečně vyspraveny vnitřní stěny. Kamennou rovnaninou byla obrovnána pouze revizní šachta.

Okolí objektu je částečně vykáceno, z pravé strany je možné fotografovat proti šachtě pro kopuli KM, levá strana je ještě zarostlá. Protože objekt nebyl zahrnut zeminou je mírně vyvýšen nad terénem, vstup do objektu umožňuje vchodová chodbička.

Levá část interiéru není znečištěna (nebyly zde vyzděny příčky), naproti tomu pravá strana byla poškozena odstřelením podlahy horního patra. Exploze poškodila i některé další partie objektu (z vnější strany jsou patrné četné praskliny, jedna je i na stropnici).

Střelecká místnost zbraně G je suchá, vlastní střílna je dobře zachována. V objektu se na mnoha místech dochovaly zbytky původního bednění, především v prostupech pro ventilaci. Zajímavé jsou také vybetonované prostupy v týlových stěnách v místech, kde měly být periskopové roury - v době betonáže objektu nebyly pravděpodobně k dispozici na staveništi a měly být zabetonovány dodatečně (to je případ i dalších dvou objektů). O skutečnosti, že objekt byl opuštěn krátce po dokončení betonáže svědčí i nenaohýbané "prasečí ocásky" na okraji stropnice, které směřují vzhůru.

Šachty pro zvon i kopuli jsou prázdné, otvor po vytržené střílně M je volný. Diamantový příkop je prázdný, revizní šachta před diamantovým příkopem je neznečištěná. Velkou raritou a zajímavostí je kulometná střílna z LO vz.37, která zde byla použita jako krycí střílna vlevo od vchodu místo obvyklé střílny N. Rozdíl v síle stěny byl eliminován betonovými zuby.

Pěchotní srub N-S 44 na Polomském kopci

Objekt byl těsně po dokončení betonáže, bednění nebylo zcela odstraněno. Další práce nebyly ve větším měřítku zahájeny s vyjímkou vyspravení stěn, které bylo částečně provedeno.

Dnes je srub zarostlý mladým lesem, takže podmínky pro fotografy nejsou ideální. Objekt byl zapuštěn ve skalnatém terénu, nebyl opatřen kamennou rovnaninou ani obsypán zeminou. Pohodlný vstup i zde umožňuje vstupní chodbička.

Objekt je naprosto zachovalý, schází jen vytržené střílny hlavních zbraní (L1 a M) - vzniklé otvory nebyly zabetonovány. I zde jsou patrné zbytky neodstraněného "šalování" (převážně v dolním patře), nedokončené stavební práce připomínají také neuřezané traverzy procházející oběma patry a stropnicí, nezohýbané "prasečí ocásky" na okraji stropnice, atd. Jako u sousedního objektu N-S 43, i zde nebyly při betonáži zabetonovány roury pro periskopy. Před diamantovým příkopem je patrný výkop pro revizní šachtu.

Zvonová šachta je volná, pětistřílnový zvon neměl mít betonový náběh. Diamantový příkop je volný, jeho hrana je zkosena.

Pěchotní srub N-S 45 poblíž hájenky na Polomu

Stav provedených prací nemohl být zjištěn, neboť objekt není přístupný. Pravděpodobně zde již byly hotovy vnitřní i vnější omítky, možná byly již vyzděny i cihlové příčky.

Bohužel srub se nachází na vojenském pozemku, který je pochopitelně oplocen a nepřetržitě obsazen příslušníky AČR. Objekt je kompletně zahrnut zeminou a společně s přilehlou budovou je využíván vojenským útvarem z Dobrušky.

Pěchotní srub N-S 46 nad silnicí Sedloňov - Olešnice v O. h.

Bednění odstraněno, vnitřní stěny vyspraveny, vnitřní i vnější omítky provedeny, cihlové příčky vyzděny a vyspárovány mimo horní korkové vrstvy. Podlahy hotovy jen v kasematách, za střílnou pro obranu vchodu a částečně i v dolním patře. Zárubně vnitřních dveří byly osazeny (pravděpodobně mimo rámů u WC), zárubně vchodových nikoliv (pouze mříž). Kamenná rovnanina nebyla položena, zahrnutí zeminou nebylo provedeno.

Objekt stojí na okraji lesa vpravo nad výše zmiňovanou silnicí. Do objektu bylo možné vstoupit vchodovou chodbičkou. Zřejmě v průběhu roku 1994 byl objekt neznámými nadšenci částečně vyčištěn, střílny pro zbraně N byly natřeny (u vchodu o objektu byl vylepen leták, který informoval, že objekt je upravován členy SPČO !).

Cihlové příčky byly v horním patře vybourány, v dolním patře se zachovaly. Až na čtyři vytržené střílny hlavních zbraní (2x L1 a 2x M) nenese objekt žádné stopy poškození (pouze v horním patře, v místě, kde se o patro níž nachází studna, je průraz v podlaze - jeho původ však není možné časově přesně určit). Zárubně vnitřních dveří byly vybourány, vchodové nebyly vůbec osazeny. Všechny tři šachty (dvě pro zvony a jedna pro kopuli) jsou volné, levý diamantový příkop je prázdný (před ním je patrný výkop pro revizní šachtu), v pravém je smetiště.

Při betonáži nebyla osazena vnější část dvojitého výfuku - ze stěny vystupují jen dvě trubky (dobře patrné na fotografii v knize E. Trojana Betonová hranice na straně 49).

V letošním roce (1996) zde po více jak půlstoletí opět propukl stavební ruch. Celé okolí i vlastní objekt se mění téměř k nepoznání. Koncem září se zde dokonce objevily i tři makety zvonů a kopule !!!

Pěchotní srub N-S 47 v poli severně od Sedloňova

N-S 47 byl vybetonován jako první objekt sedmého podúseku ve dnech 28. června až 3. července 1938. Bednění bylo odstraněno, vnitřní stěny vyspraveny, vnější i vnitřní omítky dokončeny. Cihlové příčky byly vyzděny a vyspárovány, chyběla jen korková vrstva v horním patře. Zárubně vnitřních dveří byly osazeny, ve vchodové chodbičce nebyly (jen mříž). Rozsáhlejší terénní úpravy provedeny nebyly, objekt byl pravděpodobně zarovnán do úrovně okolního terénu, kamenná rovnanina nebyla zřejmě položena.

Objekt stojí na vyvýšenině uprostřed pole severozápadně od Sedloňova, je fotogenický. Vstup do objektu je možný otvorem po vytržené střílně nebo polozazděným vchodem.

Srub nebyl poškozen, Němci zde "jen" vytrhli čtyři střílny pro hlavní zbraně (2x L1, 2x M). V horním patře jsou příčky vybourány, v dolním jich většina zůstala zachována. Dolní patro objektu je však do výšky 20 - 40 cm (hladina průběžně kolísá) zatopeno vodou. Čistička kalů OMS je umístěna pod pravou zvonovou šachtou, což je u římské odolnosti netypické.

Šachty pro pancéřové zvony jsou volné, oba diamantové příkopy jsou zavezené hlínou. Na týlové stěně je ještě patrný nápis "AŤ ŽIJE Č.S.R.!".

Pěchotní srub N-S 53 v lese nad osadou Lužany

Objekt byl těsně po dokončení betonáže, bednění nebylo pravděpodobně ještě odstraněno celé. Objekt byl betonován jako poslední (?).

Vzhledem k tomu, že stromy zasahují téměř až ke stěnám, není možné objekt dobře fotografovat. Vstup je možný vchodem, který byl původně zazděn.

Interiér objektu je vyčištěn, neboť slouží je trampská osada nebo něco podobného (některé prostory jsou upraveny pro spaní). Objekt byl těsně po dokončení betonáže, což dokazují četné zbytky bednění v různých částech objektu (téměř kompletní vyšalované střílna pro zbraň N !), neuřezané traverzy procházející celým objektem stejně jako nezohýbané "prasečí ocásky". Na stropnici nebyla navezena žádná zemina.

Stejně jako u objektu N-S 46 i zde schází vnější část dvojitého výfuku, zabetonovány nebyly též periskopové roury, pro které byly ponechány jen šikmé prostupy ve stěnách. Šachty pro zvony ZN jsou zabetonované, šachta pozorovacího zvonu je volná a je tudy možné vylézt na stropnici. Diamantový příkop je zasypán, jeho hrana je zkosena.

Všeobecné poznámky a poznatky

• V žádném z objektů nebyla položena korková vrstva používaná místo horní řady cihel u příček v horních patrech objektů.
• Při betonáži nebyly k dispozici některé komponenty dodávané Vojenskou správou - především periskopové roury pro stěny 100 a 125 cm a vnější část dvojitých výfuků.
• Omítky objektů N-S 46 a 47 (také N-S 48 na Skutině) jsou v tmavém provedení bez maskovacích srvrn. Z toho lze usuzovat, že stejným způsobem měly být provedeny i omítky u ostatních srubů.
• Žádné instalační práce uvnitř objektů nebyly zahájeny, pravděpodobně nebyly ani zadány příslušným firmám.
• K osazování pancéřových zvonů v této oblasti vůbec nedošlo, zřejmě se tak mělo stát až na jaře 1939.

Prameny

• Holub O., Kaplan V., Opevnění na Náchodsku
• Stehlík E., Organizace výstavby čs. Těžkého opevnění ve druhé polovině 30. let, HaV
• Vlastní průzkum v terénu

Poznámka na závěr

Situace v roce 2002 je v porovnání se stavem před sedmi lety poněkud odlišná:

• N-S 43: odpovídá stavu v roce 1996
• N-S 44: odpovídá stavu v roce 1996
• N-S 45: odpovídá stavu v roce 1996 (AČR)
• N-S 46: uzavřen; využíván soukromou osobou
• N-S 47: uzavřen; občas bývá přístupný veřejnosti
• N-S 53: na soukromém pozemku