Tvrz Stachelberg

Pro stavbu tvrze Stachelberg bylo vybráno místo na protáhlém hřebenu nad Babím u Žacléře (okres Trutnov). Po dokončení mělo tvrz tvořit 12 objektů, z nichž mělo být 11 propojeno systémem podzemních chodeb (objekty T-ST-S 71 až 80a).

Stavba byla zadána dvěma pražským stavebním firmám (Ing. Zdenko Krulišovi a firmě Konstruktiva a.s.) dne 16. října 1937, zadávací částka činila 49 261 730,21 Kč. 

Po dokončení měla být za válečného stavu tvrz obsazena 778 muži z VII. praporu hraničářského pluku 17.

Do konce září 1938 se téměř podařilo dokonči výlom všech prostor v podzemí, na povrchu byl ale vybetonován pouze jediný z objektů (T-ST-S 73). Dnes zde Občanské sdružení Stachelberg provozuje muzeum, které ročně navštíví okolo 30 000 návštěvníků.

Historie tvrze Stachelberg

O výstavbě stálého opevnění bylo tehdejší vládou rozhodnuto již v roce 1934. První terénní průzkum byl proveden ve dnech 21. až 22. února 1935. V tyto dny probíhala prohlídka terénu mezi Náchodem a Krkonošemi. Jednalo se především o Dobrošov, Turov, Petříkovice, Stachelberg a Maršov. Průzkum byl proveden členy československého generálního štábu a francouzskou delegací. Původní návrh trasy, který dala československá strana byl takový, že povede přes kotu 623 a vlastní kota Stachelberg bude přenechána nepříteli. Ten by však pak měl výhled na celou linii a také do týlu. Proto byl francouzskými důstojníky navržen nový průběh linie a to po hřebenu s kotou Stachelberg. Touto alternativou se mělo ušetřit výstavba dvou kasemat. Linie na Stachelberg měla být budována až ve druhé fázi výstavby a to hned po tvrzi Dobrošov.

Terénní průzkum proběhl i o rok později a to ve dnech 23. až 25. června 1936. Při tomto průzkumu byly navrženy hned tři alternativy (místa) na vybudování tvrze. Návrhy zněli trigonometr 623 Stachelberg, kota Baba, a kota Vrchy. Ve dnech 20. až 26. srpna 1936 bylo rozhodnuto a vytečeno umístění jednotlivých objektů, ale i průběh podzemních prostor. Pak se již přes zimu navrhovali a kreslili plány jednotlivých objektů a podzemí. Konečným výsledem po více než tříletém rozhodování a projednávání zadání tvrze Stachelberg k výstavbě v srpnu roku 1937.

Soutěž na výstavbu tvrze byla vypsána dle výnosu MNO čj.31.562/Taj.hl.št.ŘOP 1937. Lhůta k odevzdání nabídek byla stanovena na 30. srpna 1937 9:00 hodin .

Soutěže se zúčastnily následující firmy:

• Konstruktiva a.s., Spálená 29, Praha I
• Ing. Zdeněk Kruliš, Štěpánská 28, Praha II
• Ing. Josef Záruba - Pffeffermann, Bubeneč 35, Praha XIX
• Dr. ing. Karel Skorkovský, Královské Vinohrady, Praha XII
• Velfík, Praha
• Lanna a.s., Na Florenci 29, Praha II
• Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14, Praha II
• Ing. Miloslav Pažout, Praha
• Kapsa a Muller, Dělnická ulice 473/25, Praha VII

Stavební práce byly zadány spojeným firmám Konstruktiva a.s. a Ing. Zdenko Kruliš výnosem MNO čj.35.356/Taj.hl.št.ŘOP 1937 ze dne 18.9.1937. Prvním pracovním dnem byl 16. říjen 1937. Lhůta k dokončení hrubé stavby byla stanovena na 24 měsíců (bez nezadaných objektů T-St S 76a, 79 a 80). Zadávací částka činila 49.261.730,21 Kč, předpokládaná cena včetně vybavení pak 145.193.658,00 Kč.

K 31. srpnu 1938 bylo na stavbě tvrze Stachelberg zaměstnáno 1 482 dělníků a 14 úředníků.

Pěchotní srub T-ST-S 71

Objekt byl umístěn na pravém křídle tvrze, vpravo měl mít střeleckou místnost s jedinou střílnou pro smíšenou zbraň L1 částečně postřelující protáhlou úžlabinu jihovýchodně od tvrze. Levá střelecká místnost byla nahrazena pancéřovou kopulí vyzbrojenou kulometným dvojčetem, které mělo pálit směrem k dalšímu pěchotnímu srubu tvrze T-S 72. Objekt měl být vybaven ještě jednou pancéřovou kopulí s kulometným dvojčetem (postřelovalo by svažující se terén ve směru k samostatnému křídelnímu objektu T-S 69), což je ojedinělé řešení. Jeden ze dvou lehkých kulometů měl být v pancéřovém zvonu se třemi střílnami v pravém ochranném křídle, druhý pak ve střílně pod betonem. Uprostřed čelní stěny objektu se počítalo s osazením dělostřeleckého pozorovacího zvonu (tři průzory), ze kterého by byl dobrý výhled do údolí Ličné a na pevnostní linii v prostoru Bokova kopce (Bolkenberg). V tomto zvonu měla být hlavní pozorovatelna pro dva 12cm minomety v kopuli objektu T-S 80. Z dolního patra měl do diamantového příkopu ústit nouzový výlez.

V horním patře se kromě kasematy mělo nacházet stanoviště velitele objektu, malá místnost pro telefonistu, dále pak ubikace pozorovatele (dělostřeleckého důstojníka) a pohotovostní skladiště dělové a kulometné munice. Válečnou osádku srubu mělo celkem tvořit 35 mužů. V objektu samozřejmě nemělo nechybět dolní patro, do kterého by byla umístěna filtrovna, dvě ubikace pro část osádky, nezbytné sociální zařízení (umyvárna a WC), místnost pro radiostanici a proviantní skladiště. Zbylé místo by vyplnily další truhlíky s municí.

Objekt se nepodařilo vybetonovat, na konci září 1938 se betonáž teprve připravovala - měla se uskutečnit ještě na podzim. V této době však již byla dokončena betonáž schodišťové šachty do podzemí a to včetně schodiště a také základové skořápky. V současné době (1999) je základová skořápka zarostlá náletovým porostem a je zde divoká skládka odpadků. Vstup na schodiště je z bezpečnostních důvodů zabetonován a vstup do podzemí tudíž není možný.

Pěchotní srub T-ST-S 72

Objekt byl umístěn na východním svahu kóty 632 m, přibližně uprostřed tvrze. Se sousedními objekty T-S 71 a T-S 73 měl vytvářet palebnou přehradu chránící dělostřelecké objekty soustředěné na hřebenu nebo na jeho odvrácené straně. Jednalo se o objekt zvláštní konstrukce, neboť byl výškově členěn do tří pater. Důvodem tohoto řešení byl zapuštěný pozorovací zvon (hlavní pozorovatelna pro kasematu T-S 77) a nebezpečí podstřelení základové desky objektu.

Jako jeden ze dvou objektů v trutnovském úseku měl být srub vyzbrojen otočnou věží pro dvojče těžkých kulometů (věž OR), protože umístění objektu v terénu umožňovalo vést daleké palby do předpolí tvrze. Střelecká místnost měla být vyzbrojena smíšenou zbraní L1 a kulometným dvojčetem, jenž měly pálit doprava směrem k objektu T-S 71. Objekt byl původně uvažován jako oboustranný, ale později byla levá střelecká místnost nahrazena kulometnou věží. V pravém ochranném křídle se počítalo s osazením pancéřového zvonu pro lehký kulomet (čtyři střílny), stejná zbraň měla být i ve střílně pod betonem.

Kromě střelecké místnosti a pancéřových prvků měla být v horním patře kancelář velitele objektu, místnost telefonisty a skladiště munice pro kanón i kulomety. Všechny tyto prostory měly být odděleny od schodiště protiplynovou místností (SAS). Do středního patra měla být soustředěna filtrovna, ubikace části osádky, místnost pro radiostanici, další muniční skladiště a samozřejmě i sociální zařízení. Byl by zde také vstup do pozorovacího zvonu a kancelář dělostřeleckého důstojníka a ubikace jeho pomocníků. V půdorysně nejmenším (dolním) patře se počítalo s další ubikací, proviantním skladem a malým skladištěm kulometného střeliva.

Objekt se nepodařilo vybetonovat. V září 1938 se betonáž teprve připravovala - měla se uskutečnit ještě na podzim. Byla však vybetonována šachta včetně schodiště a také základová skořápka.

V současné době (1999) se základová skořápka nachází v remízku za kamenolomem. Jsou zde dobře patrné obrysy dolního patra, prostor pro OMSku a samozřejmě také zabetonovaná schodišťová šachta.

Pěchotní srub T-ST-S 73

Třetí největší pěchotní srub československého pevnostního systému byl vysunut do čela tvrze. Jako jediný ze čtyř objektů tvrze měl dvě střelecké místnosti (kasematy), z nichž každá měla být vyzbrojena smíšenou zbraní L1. Palba hlavních zbraní by kryla především prostor mezi sousedními objekty T-S 72 (vpravo) a T-S 74 (vlevo). Přístup ke střílnám hlavních zbraní měly bránit dva lehké kulomety. Do stropu objektu měly být zapuštěny čtyři pancéřové prvky - tři zvony a jedna kopule. V bočních ochranných křídlech se počítalo s dvojicí pěchotních zvonů (oba měly být čtyřstřílnové) vyzbrojených lehkým kulometem. V čelní stěně měl být osazen dělostřelecký pozorovací zvon (tři průzory) pro řízení palby tvrzového dělostřelectva, především však z objektu T-S 75. Kulometné dvojče v kopuli postřelovalo hluchý prostor v předpolí tvrze. Osádku objektu mělo tvořit 37 mužů.

Kromě střeleckých místností se mělo v horním patře nacházet také stanoviště velitele objektu, místnůstka pro telefonistu, ubikace dělostřeleckého důstojníka (pozorovatele) a pohotovostní skladiště pěchotní munice. V dolním patře se počítalo s filtrovnou, ubikacemi části osádky, místností s radiostanicí, sociálním zařízením (WC a umývárna), skladišti munice a proviantu. Do levého diamantového příkopu ústil nouzový výlez.

Objekt T-S 73 byl vybetonován jako jediný z celé tvrze - stalo se tak ve dnech 23. až 31. srpna 1938, tedy tři týdny před vyhlášením všeobecné mobilizace. Protože se jednalo o rozměrnou stavbu (3 177 m3), musel být objekt dilatační spárou rozdělen na dvě části, což je v případě pěchotního srubu neobvyklé.

Až do roku 1990 byly v objektu uloženy vysoce toxické látky, v roce 1993 byl nadšenci z FORTISu poprvé zpřístupněn pro veřejnost. V současné době je objekt využíván k expozičním účelům. V obou jeho patrech je zřízena vojensko-historická expozice, která je přístupná všem návštěvníkům.

Pěchotní srub T-ST-S 74

Objekt byl umístěn na levém křídle tvrze, vlevo měl být vyzbrojen dvěma smíšenými zbraněmi L1, které měly především postřelovat důležitou silnici ze Žacléře do Trutnova (jednalo se o netypické umístění dvou zbraní L1 ve společné střelecké místnosti). Druhá střelecká místnost byla nahrazena pancéřovou kopulí pro kulometné dvojče určené ke krytí prostoru ve směru k sousednímu objektu T-S 73. V čelní stěně se počítalo s pozorovacím zvonem (dva průzory), ve kterém měla být hlavní pozorovatelna minometného objektu T-S 79. Třetím pancéřovým prvkem měl být čtyřstřílnový zvon pro lehký kulomet. Osádku objektu mělo tvořit 34 mužů.

V horním patře se měla dále nacházet ubikace dělostřeleckého pozorovatele (důstojníka) a jeho pomocníků (poddůstojníků), místnost pro telefonistu a pohotovostní skladiště munice. Do dolního patra by byla umístěna filtrovna, ubikace mužstva, sociální zařízení, proviantní sklad a další sklady munice.

Objekt se nepodařilo vybetonovat, na konci září 1938 bylo postaveno bednění a na říjen se připravovala betonáž. Byla vybetonována schodišťová šachta hluboká 51,5 m včetně schodiště, základová skořápka a byly provedeny izolace.

V současné době (2004) je základová skořápka vyčištěna, takže objekt je dobrou ukázkou rozestavěného objektu. Vstup do šachty je zabetonován, takže na schodiště nelze vstoupit. Objekt je součástí budované naučné stezky (informační tabule) a leží vlevo od cesty vedoucí od autobusové zastávky k objektu T-S 73.

Dělostřelecká věž T-ST-S 75

Stachelberská tvrz měla disponovat velice silným dělostřelectvem. Dle tehdejších důstojníků měla být nejúčinnější palba vedená z dělostřeleckých otočných věží (RO), které by mohly díky 360° odměru vést palbu jakýmkoliv směrem - omezení záviselo pouze na povaze terénu a dostřelu zbraní (maximálně 11 950 metrů). Stachelberg měl mít jako jediná tvrz dva objekty s dělostřeleckými věžemi RO. Místo pro první z nich bylo vybráno návrší s kótou 641 m nad pěchotním srubem T-S 73.

Věž měla být vyzbrojena dvojicí 10cm houfnic vz.38, jejichž hlavním úkolem by bylo vedení paleb především do východní části Krkonoš. Hlavní pozorovatelna pro věž RO měla být v dělostřeleckém zvonu ve stropě pěchotního srubu T-S 73. Osádku objektu mělo tvořit 54 mužů, kterým by velel štábní kapitán dělostřelectva.

Celý objekt měl být zapuštěn pod úroveň terénu, nad který by vyčnívala jen vrchní část věže, pancéřový zvon a dva malé ventilační zvony. Kromě šachty pro věž RO měla být v horním patře uskladněna pohotovostní dávka 10cm dělostřeleckých granátů (skoro 800 ran - tzv. skladiště M3), čtyři nádrže na vodu (celkem 4 000 litrů) a také skladiště proviantu, pro které nezbylo místo v nižším patře. Nad schodištěm měly být uloženy záložní hlavně pro houfnice, naproti nim se počítalo s místem pro laboraci dělostřeleckého střeliva.

Objekt měl být také vybaven jedním třístřílnovým zvonem pro lehký kulomet. Protože zvon měl být zapuštěn do šikmého stropu byla by vstupní chodba vedena z dolního patra. Největší prostor dolního patra měl být využit pro filtrovnu, která by se nacházela přímo proti schodišti z podzemí. Dále se zde počítalo s místností pro ubytování šesti mužů z osádky objektu, stanovištěm velitele a sociálním zařízením. Pod tímto patrem měla být ještě jedna místnost, do které by byly svedeny vystřílené nábojky.

V místě, kde měl objekt stát, byla vyhloubena šachta, která je v současné době zasypána. Okolí bývalého staveniště je zarostlé náletovými dřevinami. Na tomto místě bude zřízena vyhlídková plošina s orientačními tabulemi.

Dělostřelecká věž T-ST-S 76

Na kótě 625 m na pravém křídle tvrze se počítalo s umístěním druhé dělostřelecké věže T-S 76. Mezi její hlavní palebné úkoly mělo patřit postřelování údolí říčky Ličné, kterým vedla důležitá železniční trať z Libavy do Trutnova, dále pak silnice z Libavy (Lubawka) přes Královec do Trutnova a z Královce do Žacléře a také petříkovického údolí, kde se předpokládal nápor nepřítele směrem do vnitrozemí.

Dle původního záměru dělostřeleckých důstojníku z ŘOPu měla být věž v objektu T-S 76 vyzbrojena dvojicí 8cm kanónů s dostřelem 12 500 metrů. Protože byl vývoj této zbraně v roce 1938 zastaven, měly být kanóny nahrazeny 10cm houfnicemi vz.38. Kromě toho se i zde počítalo s pancéřovým zvonem se třemi střílnami pro lehký kulomet k ochraně okolí objektu. Osádka měla být stejná jako v objektu T-S 75, tedy celkem 54 mužů, jejichž velitelem měl být štábní kapitán. Hlavní pozorovatelna měla být v pancéřovém zvonu v samostatném objektu T-S 76a na kótě Baba.

Kromě dělostřelecké věže měly být v horním patře také pohotovostní zásoby munice (skladiště M3), záložní hlavně, skladiště proviantu a čtyři rezervoáry na vodu. Dolní patro mělo obsahovat ostatní další důležité prostory jako byla filtrovna, kancelář pro velitele objektu, ubikaci části osádky, umývárna a WC, skladiště kulometného střeliva. Protože i tady měl být pancéřový zvon zapuštěn do šikmého stropu, byl vstup vyřešen z dolního patra. Vystřílené nábojnice měly být svedeny do samostatné místnosti, do které by bylo možné vstoupit ze schodiště.

Pro objekt byla vyhloubena šachta a byl proveden výkop. Šachta byla pravděpodobně po Mnichovu zasypána, výkop je v současné době zatopen vodou, ale v terénu je dobře patrný.

Dělostřelecká pozorovatelna T-S 76a

Tam, kde k řízení palby tvrzového dělostřelectva nepostačovaly dělostřelecké zvony v samostatných a tvrzových pěchotních srubech byly projektovány objekty určené speciálně pro pozorování - dělostřelecké pozorovatelny. Pokud byla pozorovatelna přímo v prostoru tvrze, byla s ní spojena podzemní galerií (toto řešení bylo použito pouze v jediném případě - na Smolkově). Vzhledem k tomu, že pro dělostřelecké pozorovatelny byla vybírána místa vyvýšená nad okolním terénem, byly tyto objekty od vlastní tvrze vzdáleny až několik set metrů a nebylo proto ekonomicky výhodné spojovat je s tvrzí podzemní chodbou a byly postaveny jako samostatné stavby (tvrze Hůrka a Stachelberg).

Pro umístění pozorovatelny pro tvrz Stachelberg byl vybrána kóta Baba - Hanselgipfel (673 m) asi 800 metrů jižně od tvrze. Mělo se jednat o třípodlažní stavbu ve III. třídě odolnosti se dvěma pancéřovými zvony a jedním lehkým kulometem ve střílně pod betonem poblíž vchodu. V horním patře, které bylo půdorysně menší, se měl nacházet pouze vstup do šestistřílnového zvonu pro lehký kulomet, skladiště kulometné munice a schodiště do středního patra. Ve středním patře byl vchod s mřížovými a pancéřovými dveřmi (pouze jedny silnostěnné plynotěsné dveře, i když se jednalo o III. stupeň odolnosti), dále pak vstup do dělostřeleckého pozorovacího zvonu (tři průzory), který měl být vybaven periskopickým dalekohledem vz.38. Do tohoto zvonu se mělo vstupovat z kanceláře, která byla zároveň ubikací dělostřeleckého poddůstojníka (pozorovatele). Dále měla být v tomto podlaží ubikace velitele objektu, místnost pro telefonistu, skladiště ručních granátů a čtyři nádrže na vodu. V dolním patře měly být ubikace osádky, skladiště proviantu, filtrovna a strojovna, skladiště PHM a sociální zařízení (WC a umývárna). Osádku objektu mělo tvořit 16 osob.

Se stavbou objektu nebylo vůbec započato, nebylo zřízeno ani staveniště. Lze předpokládat, že pozorovatelna T-S 76a by byla betonována někdy v průběhu léta roku 1939.

Dělostřelecký kasematní srub T-ST-S 77

Silné dělostřelectvo, kterým měl Stachelberg disponovat, mělo být ukryto v pancéřových věžích objektů T-S 75 a 76 a v kasematách dělostřeleckých objektů T-S 77 a 78. Pravostranný dělostřelecký kasematní srub T-S 77 měl být vyzbrojen třídělovou baterií výkonných 10cm houfnic vz.38 (původně se uvažovalo, že srub bude vybaven 8cm kanony). Jejich palba měla být soustředěna především do údolí, kterými procházely důležité komunikace a železniční tratě (Petříkovice a Libeč). Zbraně by mohly působit i ve prospěch sousední dělostřelecké tvrze Poustka nad Bezděkovem.

Objekt byl vyprojektován pro osazení střílen s odměrem 45°, tedy nikoliv pro nový typ s větším odměrem 60° (ten měl být například použit v objektech jiných dvou tvrzí na Trutnovsku - na Poustce a Jírově hoře). Obranu okolí vlastního objektu a také povrchu tvrze Stachelberg měly zajišťovat dva lehké kulomety v pancéřových zvonech (levý čtyřstřílnový, pravý třístřílnový). Další lehký kulomet měl sloužit k postřelování ochranného příkopu pod houfnicovými střílnami.

Z horního patra měl do ochranného příkopu ústit nouzový výlez s protiplynovou předsíní SAS chráněný mříží a dvojicí silnostěnných plynotěsných dveří. Kromě vlastních zbraní se v horním patře ještě počítalo s pěti nádržemi na vodu a s průlezy do ubikaci mužstva v dolním patře. V půdorysně shodném dolním patře se měly nacházet odpadní jímky na vystřílené nábojnice (přímo pod střeleckými stanovištěmi houfnic), samostatná filtrovna či kancelář velitele objektu. Dále pak ubikace pohotovostní obsluhy (10 mužů) a sociální zařízení tvořené umývárnou a záchodem. Dopravu munice měly zajišťovat dvě klece nákladního výtahu typu Vý IV o nosnosti 2 500 kg.

Dělostřelecké kasematy měly být nejmohutnějšími objekty tvrze (kubatura betonu byla propočítána na více než 5 500 kubických metrů betonu). Osádku by tvořilo 86 mužů. Hlavní pozorovatelna měla být v pancéřovém pozorovacím zvonu objektu T-S 72. Objekt by byl vybetonován zřejmě na jaře roku 1939.

Ještě dnes je možné najít stopy po staveništi tohoto mohutného srubu - v zatáčce pod autobusovou zastávkou Babí - pevnost je v lesíku dobře patrný obrys výkopu a místa, kde byla zasypána těžní jáma. To je ale vše co z objektu zbylo.

Dělostřelecký kasematní srub T-ST-S 78

Na opačnou stranu nežli z objektu T-S 77 měla být soustředěna palba tří 10cm houfnic vz.38 z druhé dělostřelecké kasematy. Měla zesilovat pevnostní linii v jihovýchodní části Krkonoš, především silniční uzávěr v prostoru Albeřice (severozápadně od tvrze).

Konstrukčně byl objekt shodný s objekt T-S 77, byl pouze stranově převrácen (levostranný typ). Horní patro mělo obsahovat tři střelecké místnosti s houfnicemi, nouzový výlez do ochranného příkopu, vstupy do dvou pancéřových zvonů, nádrže na vodu, schodiště a horní stanici nákladního výtahu Vý IV.

Minometný objekt T-ST-S 79

Eliminaci velkého množství hluchých prostorů v okolí tvrze měla zajistit palba minometných dvojčat v pancéřových kopulích dvou objektů (T-S 79 a 80). Předpokládalo se, že tyto kopule budou vyzbrojeny dvěma 9cm minomety vz.38, ale koncem léta 1938 bylo rozhodnuto, že tato zbraň bude nahrazena novým, výkonnějším typem - 12cm minometem B12.

O objektech pro minometnou kopuli, které měly být v sestavě tvrze ST, nejsou k dispozici téměř žádné informace. Projektová dokumentace nebyla do září 1938 vůbec zpracována, takže přesná podoba obou objektů není známa. Je jisté, že kromě minometné kopule a dvou malých ventilačních zvonů, neměl být v objektu T-S 79 osazen žádný další pancéřový prvek. Osádku objektu mělo tvořit 43 vojáků, hlavní pozorovatelna měla být v pozorovacím zvonu v objektu T-S 74.

Minometný objekt T-ST-S 80

Také k objektu T-S 80 se nezachovala projektová dokumentace, takže přesné podrobnosti o podobně objektu nejsou známy. V horním patře se kromě vlastní minometné kopule s 12cm minometným dvojčetem mělo nacházet pohotovostní skladiště střeliva, místnost pro velitele objektu. Ve stropě ´měl být osazen pancéřový zvon pro lehký kulomet vz.26.

V dolním patře měla být místnost pro šest mužů, sociální zařízení, skladiště proviantu.

Osádku mělo tvořit 43 vojáků, hlavní pozorovatelna měla být v pozorovacím zvonu ve stropě objektu T-S 74.

Vchodový objekt T-ST-S 80a

Jedním ze dvou objektu tvrze, které nebyly určeny pro přímou bojovou činnost, byl vchodový objekt T-S 80a. Místo pro realizaci jeho stavby bylo projektanty tvrze vybráno v prudkém svahu na odvrácené straně protáhlého hřebenu nad vesnicí Babí.

Hlavním úkolem objektu mělo být zásobování tvrze veškerým potřebným materiálem, především ale municí. Pro tento účel byl také projekčně uzpůsoben - střed objektu tvořila široká, doprava se stáčející chodba, která by v přední části tvořila vjezd pro nákladní automobily a v zadní překladiště materiálu. Vjezd měl být chráněn trojím uzávěrem - mřížovými vraty, 7cm tlustými padacími vraty o hmotnosti 6 tun a 4cm dvoukřídlými vraty o hmotnosti 4 tuny. Oboje plná vrata by byla plynotěsná. Kromě toho by byla ve stěně naproti padacím vratům střílna pro lehký kulomet. Vpravo od vjezdu byl situován vchod pro pěší, opět s možností trojího uzavření (mříž a dvoje silnostěnné plynotěsné dveře). V horním patře objektu mělo být také stanoviště velitele, skladiště munice a ventilátor pro vhánění vzduchu do centrální filtrovny v podzemí (nasávací otvor měl být ve vstupní chodbě pro pěší).

Aby se v případě napadení mohl i tento objekt bránit, byla u něj navržena výzbroj sestávající ze dvou smíšených zbraní L1 - po jedné ve střelecké místnosti na pravé i levé straně od hlavního vjezdu. Zatímco levý kanón měl postřelovat především příjezdovou komunikaci a severní svahy kóty Baba - pod dělostřeleckou pozorovatelnou T-S 76a, palba pravého by mohla pokrýt i část silnice z Trutnova do Žacléře vzdálené od objektu 200 metrů. Bezprostřední obranu okolí objektu měly zajišťovat dva lehké kulomety z pancéřových zvonů (oba měly mít čtyři střílny).

Vlevo od překladiště měla být stanice úzkokolejné podzemní železnice s dvojicí kolejí, které by spojovaly vchodový srub s překladištěm před hlavními muničními sklady (M1) v podzemí tvrze. Vchodový objekt měl být na podzemí napojen pomocí rovné galerie, nepočítalo se zde se svážnicí ani s výtahovou šachtou.

Dolní patro, půdorysně menší nežli horní, měly tvořit ubikace části osádky, filtrovna, místnost s radiostanicí, skladiště proviantu a sociální zařízení (umyvárna a WC). Obě patra by spojovala dvě samostatná schodiště. Objekt mělo obsazovat 28 mužů.

V současnosti (1999) je místo, kde byla vyražena do podzemí štola, částečně zavalené, zaplavené vodou a zarostlé náletovými dřevinami - lze jej nalézt ve svahu pod lomem.

Stachelberg, Ježová hora nebo Babí?

Pro pojmenování tvrze Stachelberg jsou užívány všechny tři názvy, přičemž každý z nich má své opodstatnění. Dělostřelecká tvrz nad Trutnovem byla vytyčena, vyprojektována a zadána ke stavbě pod názvem Stachelberg. Tento název byl odvozen z názvu kóty 623 m n.m., která je součástí protáhlého hřebene nad obcí Babí u Trutnova. Teprve dne 31. prosince 1937 tehdejší velitel ŽSV VI. pplk. žen. Ing. Antonín Sameš navrhl, aby německé názvy tvrzí nebyly nadále z „vlasteneckých důvodů“ užívány. Jeho návrh byl na ŘOP přijat a dne 9. února 1938 a bylo nařízeno jednotlivým ŽSV používat české ekvivalenty německy pojmenovaných tvrzí. Proto je v pozdějších dokumentech této tvrze používán název tvrz Ježová hora. Označení tvrze jménem Babí, který je odvozen od názvu nedaleké obce, pochází až z pozdější doby a v době výstavby nebylo užíváno.