Ruční granát vzor 38

Ve výzbroji předválečné čs. armády byly zavedeny dva typy ručních granátů, oba s akční nárazovou inicia­cí. Starší granát vz.21 konstruktéra ing. F. Janečky musel být vržen tak, aby během letu rotoval, tím se odjistil a po dopadu vybuchnul. Novější granát vz.34 škodováckého ing. Pantoflíčka měl konstrukci prakticky shodnou s dodnes používaným granátem RG-4. Při výstavbě pohraničního opevnění měla být nepostřelovatelná hluchá místa u stěn pevnůstek chráněna vypouštěním ručních granátů zvláště k tomu instalovanými skluzy. Pro tento účel se však v žádném případě nedal použít granát vz.21, granát vz.34 použitelný byl, avšak jeho konstrukce nezajišťovala bezpečnou iniciaci při pádu skluzem. Naléhavě byla proto pociťována potřeba časovaného ručního granátu.

Úkolu se chopila chemicko-pyrotechnická továrna Ing. Jaroslava Velinského z Jablůnky u Vsetína (nyní akc. spol. Zbrojovka Jablůnka), která počátkem roku 1938 předložila vojenské správě vzorky k odzkoušení. Zkoušky byly úspěšné, granát spolehlivě vybuchoval ve vodě i ve skluzech pevnůstek. Po zkušebním odpálení granátu, zavěšeného dnem vzhůru do krychle o hraně 2 metry, bylo počítáno něco přes dva tisíce střepin, z nich bylo 92% malých a 8% velkých. Protože především Ředitelství opevňovacích prací silně naléhalo na urychlené zahájení výroby, schválil náčelník hlavního štábu gen. Krejčí 9. dubna 1938 zavedení ostrého časovaného ručního granátu vz. 38 (OČRG-38) do výzbroje armády. Objednáno bylo 900 tisíc kusů, z nich byla více než čtvrtina (217 385 kusů) určena pro opevnění. Mimo to požadovalo ŘOP ještě 500 granátů školních pro nácvik ovládání granátových skluzů.Cena jednoho ost­rého granátu vz.38 činila 30,38 Kč, tedy jen o několik haléřů více, než cena granátu vz.34.

Optimistické úvahy předpokládaly, že prvních deset tisíc granátů přijde do opevnění už v červnu a dodávky se pak budou zvyšovat až na 40 tisíc kusů měsíčné. Ve skutečnosti se ovšem až do mobilizace nepodařilo žádné dodávky realizovat a po Mnichovu vojenská správa svou objednávku zrušila.

Popis granátu:

Granát se skládal ze dvou hlavních části: těla a vodotěsného zapalovače.

Tělo /1/ tvořil černě smaltovaný výlisek 2 mm tlustého ocelového plechu s náplní trhaviny.

Zapalovač sestával ze zážehového mechanismu tvořeného bicím pérkem a dvěma zápalkami vz.23, běžné používanými u pěchotní­ho střeliva, z pouzdra se zpožďovačem 121, z čepice s uzávěrkou /3,4/, pružiny a pojistky /5/.

Při použití se granát uchopil do dlaně jedné ruky tak, že prsty objí­maly uzávěrku, aby nemohla po vytažení pojistky odskočit. Druhou rukou se uchopil kroužek pojistky, pootočením se pojistka odemkla a vytáhla. Takto odjištěný granát se libovolným způsobem vrhnul na cíl, případně do skluzu v opevnění.

Po vypuštění granátu z ruky odskočila čepice s uzávěrkou, tím se uvolnily napjaté konce bicího pérka a píchly do sloze zápalek. Zážeh se přenesl na černý prach zpožďovače, po jeho prohoření se zažehla rozbuška a došlo k explozi.

Technické údaje OČRG-38:

Ivo Vondrovský (tento článek vyšel v časopise ATM 7/1994 na straně 10)